Začněme obecněji…
Hřiště můžeme dělit hned na osmnáct zón (vlastně i víc, ale o tom později). Na jednotlivé zóny se můžete podívat na obrázku. Každá polovina hřiště (obranná/útočná) je dělena na tři zóny na výšku a další tři na šířku.
Dělení a číslování hřiště odpovídají i některá čísla, které hráči na daných pozicích tradičně nosí na zádech. Můžeme znát třeba krajní obránce, pravda, levé i pravé, nosící číslo 3 (Danilo, Danny Rose, Marcos Alonso, Roberto Carlos, Ashley Cole…), střední záložníky s číslem 8 (Frank Lampard, Gennaro Gattuso, Steven Gerrard, Andres Iniesta, Paul Scholes, Javi Martinez…) nebo číslo 7, které hrozí z levého křídla (Bastian Schweinsteiger, který nosil číslo sedm v Německé reprezentaci a svou profesionální kariéry začal právě na levém křídle, než ho na této pozici nahradil jiný legendární nositel tohoto čísla, Franck Ribéry, další slavné ‚sedmičky‘, které hrály na levém křídle byli nebo jsou Heung-min Son, George Best nebo jistý Cristiano Ronaldo).
Konečně k té ‚zóně 14‘
‚Zóna 14‘ samotná je prostor přímo před pokutovým územím. Statistická data nám ukazují, že během devadesátých let minulého a desátých let tohoto století měly týmy, které uspěly v turnajích nebo vyhrály ligu lepší čísla právě, a především, v této zóně (delší držení míče v ‚zóně 14‘, více přihrávek, větší úspěšnost přihrávek, větší množství střel a větší úspěšnost střel, všechny metriky měřené právě v této části hřiště).
Samozřejmě by se dalo argumentovat, že vítězný tým bude mít lepší statistiky zkrátka z toho důvodu, že vyhrál a takovýto pohled na čísla nám nabídne vlastně jen to, co chceme vidět. A ačkoliv není taková připomínka úplně nepodložená, ‚zóna 14‘ nesla v tomto ohledu větší důležitost než ostatní části hřiště. Jako příklad můžeme uvést, že přes 80 % asistencí, které si připsali hráči Francouzského národního týmu na MS 1998 a EURO 2000 byly zaznamenány právě ze ‚zóny 14‘.
Z této části hřiště je totiž možné přihrávat do nebezpečných pozic ve vápně, na křídla, odkud pak může přijít nebezpečný centr, dostat se narážečkou do situace jeden na jednoho s brankářem, nebo recyklovat držení míče přihrávkou zpět a udržet tak tlak na soupeře, či dokonce poslat nebezpečnou střelu na bránu ze střední vzdálenosti, pokud se v obraně objeví skulinka. Zajímavý byl tak mohl být i pohled na metriky jako jsou xG chain, nebo na množství druhých přihrávek, kteří hráči pohybující se v ‚zóně 14‘ pohybovaly. Tyto metriky se bohužel tou dobou neměřily. Pohled na dnešní čísla by byl v tomto ohledu už zavádějící, protože se, i přispěním jistého katalánského kouče, hra vyvinula.
Pep to vidí jinak…
Třeba Pep Guardiola vidí fotbalové zóny jinak. Po svých hráčích chce, aby hřiště viděli podle obrázku níže. Zároveň například nechce, aby se víc jak dva hráči nacházeli v jedné zóně ve stejný čas. Tomu, jak fotbalové hřiště vidí Pep se budeme určitě v budoucnu ještě věnovat.
jak to vidí Guardiola.
Právě Guardiolovo dělení hřiště na dvacet zón, tak jak jsou očíslovány v obrázku níže, se ujalo a je mezi trenéry a fotbalovými experty v současnosti dost uznávané. ‚Zóna 14‘ je v Guardiolovo podání zúžena zónami 13 a 15, nazývanými ‚half spaces‘, které jsou při tvorbě gólových šancí v moderním fotbale naprosto klíčové, a protažena od vápna až po polovinu hřiště.
jak to vidí Guardiola, očíslováno.
Hráči, kteří se v ,zóně 14‘ tak, jak ji vidí Pep, pohybují mají jinou roli. Možná i to napomohlo urychlit proces upuštění od tradiční ‚desítky‘, tvořivého hráče, který právě v tradiční ‚zóně 14‘ hledal prostor a tvořil odtud příležitosti pro spoluhráče. Na téma přesunu role hlavního tvůrce hry z pozice ‚desítky‘ na pozici především ‚šestky‘ se můžete těšit v blízké budoucnosti.
Tak jako tak, zónu před vápnem je třeba si důkladně hlídat…
Ať už se díváme na hřiště jen jako na útočnou a obranou polovinu s vápnem okolo brány, nebo dělíme hřiště do 18, 20, nebo kolika zón chceme, prostor před vápnem je třeba si dobře hlídat. Právě odtud může totiž soupeř způsobit naší obraně velké potíže.
Při hře se zataženou obranou se totiž zrovna v této oblasti ráda tvoří bublina, prostor mezi obrannou a záložní řadou. Právě pohlídat tento prostor a zabránit vzniku takové bubliny má při hře se zataženou obranou dost často za úkol defenzivní záložník. A když už byla řeč o těch číslech dresu, zrovna defensivní záložníci jako Xabi Alonso, Patrick Viera (ne v Arsenalu, ale později v Interu), nebo dnes úspěšní trenéři Didier Deschamps a Diego Simeone během svých hráčských dnů číslo 14 nosili.
