2020
Erling Haaland (Borussia Dortmund)
Haaland od svého prvenství v anketě Golden Boy stihnul vyhrát německý pohár s BVB, dostat dvě ocenění pro hráče roku v Norsku, stát se nejlepším střelcem Ligy mistrů a také skupiny B Ligy národů a po svém přestupu do Anglie udělat z Premier League farmářskou ligu.
Jemu ta nálož očekávání v podobě ocenění Golden Boy nijak život nezkomplikovala.
2019
João Félix (Atlético Madrid)
Velkou chybu svým přestupem do Atlética udělal João Félix. Golden Boy dostal krátce po svém €127 milionovém přesunu a nutno uznat, že to od té doby bylo velmi složité. Po jeho odchodu měl nahradit Antoina Griezmanna, což byl nesmírně nelehký úkol.
Félix by i do té role nejspíše dorost, kdyby Simeone nečaroval s různými rozestaveními a nezkoušel měnit herní styl a mělo jít zkrátka o výměnu kus za kus. Už tak složitou situaci pak zkomplikoval návrat Griezmanna, který na hřišti plní velmi podobnou roli a pohybuje se skoro v totožných prostorech, kde by chtěl své schopnosti předvádět mladý Portugalec.
Do toho údajné rozepře se Siemonem, Félix může mít nasměrováno k odchodu už v lednu. Jeho další klub mu musí herně vyhovovat, jestli má znovu nakopnout svou kariéru a mířit k výšinám, které mu byly předpovídány.
2018
Matthijs de Ligt (Ajax)
Dodnes jediný obránce, který toto ocenění dostal od jeho založení v roce 2003, Matthijs de Ligt nezažil po odchodu z Ajaxu nejlepší období. Během jeho tří let v Juventusu rozhodně nepůsobil jako nejlepší mladý obránce na světě. To se teď mění po jeho přestupu do Bayernu, kde mu zjevně více vyhovuje herní styl a kde se mohl stát defenzivním leaderem, což v Juventusu s Bonuccim a Chiellinim tak úplně nešlo.
2017
Kylian Mbappé (Paris Saint-Germain)
Hned rok po udělení ocenění Golden Boy se stal Mbappé fotbalistou roku ve Francii. Dál je čtyřnásobným nejlepším střelcem Ligue 1, pětinásobným francouzským šampionem, trojnásobným vítězem poháru, dvojnásobným vítězem ligového poháru a mistrem světa. U všech těchto úspěchů hrál klíčovou roli v útoku svého týmu. Reputaci mu kazí akorát manýry mimo hřiště, ale fotbalově vypadá nezastavitelně.
2016
Renato Sanches (Bayern München)
Renato Sanches musí být jezdím z nejnešťastnějších vítězů Golden Boy. Když ještě před z jeho strany neuvěřitelným EURO 2016 přestoupil za €35 mil do Bayernu, ležela mu budoucnost u nohou. V Mnichově před sebou měl ale záložní trojici Alonso-Thiago-Vidal, do které bylo nesmírně obtížné se prosadit.
Následovalo neuvěřitelně nepovedené hostování ve Swansea. Potom, co se začal rozkoukávat v Německu odcestoval znovu do úplně cizí země, čímž přišel o možnost pracovat po konci Ancelottiho v Bayernu pod trenérem Heynckesem a vrátil se až do týmu Nika Kovače, který na lavičce Bayernu bojoval většinu času o své místo a neměl prostor integrovat mladé hráče, když potřeboval hlavně podávat výkony.
To pro Sanchese znamenalo odchod do Lille, kde sice mohl pravidelně nastupovat, ale jen do míry, kterou mu dovolila kupící se zranění. Přesto si vysloužil zájem mnoha klubů. Nakonec se rozhodl zůstat ve Francii, nezkoušet znovu novou ligu a jinou zemi, a přestoupil do PSG. Ani tam ho zranění neopustila a momentálně je mimo sestavu.
Svým způsobem tragický příběh, který ale nemá žádného jednoho viníka.
2015
Anthony Martial (Manchester United)
Ano, Anthony Martial byl svého času považován za jednoho z nejtalentovanějších fotbalistů v Evropě. Monaco mělo dobrý důvod zařadit do jeho smlouvy při odchodu do Manchesteru United klauzuli, která jim garantuje prémie v případě, kdy Martial vyhraje Zlatý míč.
Toho se dnes už asi nedočkáme, protože dnes 26-letý Martial po velkou část svých dosavadních šesti let v Manchesteru stagnoval. Teď, když má konečně trenéra, co dokáže hráče rozvinout, na rozdíl od některých Ten Hagovo předchůdců, se zase Martial trápí se zraněními.
Pokud je ale překoná, je snadné vidět cestu, jak může tento francouzský reprezentant svoji kariéru restartovat a v takovém případě má pořád čas naplnit alespoň část svého dřívějšího potenciálu.
2014
Raheem Sterling (Liverpool)
Raheem Sterling je jedním z dvojice Angličanů, kteří se můžou pyšnit tímhle oceněním. A nutno uznat, že Sterling vyrostl v hráče, kterého si porotci Golden Boy představovali, když pro něj hlasovali. Jen to nebylo v Liverpoolu, ale až po jeho odchodu do Manchesteru City. Tam byl klíčovým hráčem ve čtyřech, nebo alespoň třech ze čtyř sezón, kdy si City došlo pro ligový pohár.
Neopomenutelná opora i národního týmu, 27-letý Sterling teď zkouší ukázat, že to nefungovalo jen pod Pepem a Southgatem, ale že dokáže být hvězdou i jinde.
2013
Paul Pogba (Juventus)
Pogba je pro mě samotného zosobněním všeho, co mohlo být. Neuvěřitelně všestranný a nesmírně kvalitní hráč, který ale nikdy nevyrostl v nic konkrétního. Čtyřnásobný mistr Itálie, dva italské poháry, tři superpoháry a dva ligové poháry s Evropskou ligou neříkají celý příběh.
Poslední dobou čím dál tím méně k dispozici, není pravda, že by Pogba za své kluby moc nenahrál. I přes zranění si v ročníku 20/21 připsal 1900 ligových minut, sezóny předtím a potom byly slabší, ale jinak neměl problém se přehoupnout přes dva, nebo často i tři tisíce minut v lize samotné.
Ať to bylo ale místy vinou jeho samotného, ale, dle mého názoru, častěji spíše vinou trenérů v United, Pogba si nikdy nezabral jednu jasnou pozici na hřišti. Dodnes, kdy je mu 29, vlastně nevíme, jaká pozice, ale vlastně pořádně ani role v záloze, by mu vyhovovala nejlépe.
Oproti jeho klubové kariéře ale stojí jeho reprezentační kariéra, kde je Pogba jasně ukotvený a pro tým pracující dílek v mašině zvané francouzská reprezentace. Není to jen tím, že vedle sebe měl ‚peak‘ Kantého, často hrával i po boku Tolissa a společně si vybojovali prvenství na MS2018 a v ročníku 2021 Ligy národů.
Kariéru má tak zatím velmi slušnou, jen se chce zvlášť po těch letech v Manchesteru říct, že to mohlo být mnohem víc.
2012
Isco (Málaga)
Jediný vítěz téhle ankety, který v čase udělování nehrát za klub, jež bychom řadili do elitní desítky, potažmo patnáctky v Evropě, Isco je spojován hlavně s Realem Marid, kde strávil bezmála dekádu. Je až škoda vypisovat, kolik trofejí si odtud odnesl, když v létě přestupoval do Sevilly.
Podle trofejí samotných by bylo snadné argumentovat, že Isco dostál všem nadějím, které si ve vítězi Golden Boy zosobňujeme. On ale naposledy odehrál víc jak 1500 minut v sezóně 17/18. Přes 2000 minut pak naposledy v ročníku 14/15. Hráč nesmírného talentu a individuálních kvalit, škoda že se pro Isca nenašla skrz zálohu Casemiro-Kroos-Modric pozice někde na hřišti.
2011
Mario Götze (Borussia Dortmund)
Mario Götze je složitý příklad. Golden Boy dostal po sezóně, kdy s BVB vyhráli ligu. Tento úspěch zopakovali ještě o rok později a doplnili jej o domácí pohár. Po Götzeho přestupu do Mnichova ale jeho hvězda začala uvadat. Jednak pro něj Guardiola neměl místo ve středu hřiště, a tak hrával hodně z křídla, a pak jej také trápila zranění. Návrat do Dortmundu neznamenal návrat formy a Götze nakonec nedostával moc prostoru ani tam. Následoval přestup do Eindhovenu, kde dokázal s domácím doublem restartovat svoji kariéru, a teď pravidelně nastupuje za vítěze Evropské ligy, Eintracht Frankfurt. Asi to ale nejsou ty výšiny, které si ve spojení s jeho jménem všichni představovali nejen když vyhrál Golden Boy, ale také když se radoval ze svého vítězného gólu ve finále Mistrovství Světa.
2010
Mario Balotelli (Manchester City)
Mario Balotelli, velmi kontroverzní postava evropského fotbalu. Když v roce 2010 získal ocenění Golden Boy, měl už na kontě tři ligové tituly s Interem Milán, jeden italský pohár a Ligu Mistrů. Dalo se předpokládat, že nejlepšího střelce italského poháru z ročníku 07/08 čeká úspěšná fotbalová kariéra. A pár let tomu tak skutečně bylo i po jeho odchodu do Anglie. Vyhrál FA Cup, vyhrál Premier League. Připsal si přitom asistenci na ten nezapomenutelný gól dalšího vítěze Golden Boy, Sergia Agüera. Na EURO 2012 se stal nejlepší střelcem turnaje, ač k tomu stačili tři vstřelené branky. Svět mu ležel u nohou.
Ono slavné prvenství v Premier League bylo ale také posledním titulem, který si Balotelli připsal. Devět přestupů nebo hostování od té doby, Balotelli si prošel kluby jako Liverpool, AC Milán, ale také Brescia, Marseille nebo Monza. Teď, ve věku stále jen 32 let, hraje ve Švýcarsku za FC Sion.
S jen malou mírou nadsázky by se dalo říct, že Balotelli vyhrál všechno, co se dalo předtím, než získal ocenění Golden Boy. Pak už to šlo jen z kopce.
2009
Alexandre Pato (AC Milan)
Vítěz ankety Golden Boy v roce 2009, Alexandre Pato, je dnes málem zapomenutým fotbalistou. Potom, co to nevyšlo v AC, především vinou neustálých zranění, se stěhoval zpátky do Brazílie s Corinthians. Po roce, kdy dal ve 30 zápasech jako střední útočník jen 10 branek, šel hostovat do São Paulo, kde jeho návrat nebyl o moc lepší. Přesto mu 10 gólů a 7 asistencí v 2480 minutách brazilské Série A vysloužilo další hostování, tentokrát v Chelsea. Nastoupil za ně dvakrát. Proti Aston Ville, kdy střídal zraněného Rémyho dokonce dával gól. V dalším zápase proti Swansea už byl dokonce v základní sestavě. Utkání nedohrál a na trávník za Blues už nikdy nenastoupil.
Následoval přestup do Villarrealu, který na něm trhnul balík, když ho prodali do Tianjin Tianhai. Dnes už neexistujícího čínského klubu, který spolu s ním kupoval třeba Axela Witsela nebo o rok později Anthonyho Modestea.
Po dvou letech v Číně se vrátil do São Paula, kde strávil asi rok. Po půl roce bez klubu podepsal v únoru 2021 s Orlandem v MLS. Dnes je mu 33 let a za Orlando odehrál něco málo přes třetinu dostupných minut tuto sezónu a připsal si 3 góly a 5 asistencí. Navíc s Orlandem vyhrál US Open Cup a doplnil tak svou sbírku trofejí, která čítá třeba medaili pro vítěze Serie A, FIFA Club World Cup nebo konfederační pohár. Ten získal během svých 27 utkání za Brazilský národní tým.
Zapeklitá cesta kdysi nadějné hvězdy.
2008
Anderson (Manchester United)
V červenci 2007 podepsal Manchester United nadějný talent z FC Porto za tenkrát velkou sumu €31,5 mil. Tenhle talent se umístil na prvním místě v anketě Golden Boy následující rok, doplnil své dvě trofeje ligového šampiona, jeden pohár a jeden superpohár z Porta a jednu Copa Américu z Brazílie, které všechny získal ještě, než do Manchesteru přišel, o Ligu mistrů, Club World Cup, dva ligové poháry, dva FA Cupy a čtyři medaile pro vítěze Premier League. Přesto na něj dnes vzpomene jen málokdo.
Anderson totiž po svém vzestupu a přestupu do United hrával každoročně méně a méně minut. Na vině byla hlavně nešťastná zranění. První zaznamenané se objevilo v září 2008. Do svého konce v United pak vynechal skrz zdravotní překážky 71 zápasů. To je za 7 (celých) sezón nezanedbatelné číslo.
Následoval návrat do Brazílie s Internacional, hostvání v Coritiba, poslední ročník zpátky v Internacional a půl roku bez práce. Kariéru potom ukončil jednou sezónou v Turecku s Adana Demispor. Co mohlo být, kdyby…?
2007
Sergio Agüero (Atlético Madrid)
Sergio Agüero, legenda Manchesteru City, si udělal jméno ihned po svém příchodu do Evropy v Atlético Madrid. Když po pěti letech odcházel do Anglie, bylo to už za tou dobou ohromnou sumu €40mil. Citizens se ale vyplatila každá pence, když jim jejich Golden Boy vystřelil první ligový titul.
K němu pak doplnil čtyři další, ocenění pro nejlepšího střelce Premier League, pár anglických pohárů, a nakonec také Copa América. Vedle toho je, pro zajímavost, držitelem třeba olympijské medaile.
2006
Cesc Fábregas (Arsenal)
Cesc Fábregas je další, komu byl udělen titul Golden Boy naprosto oprávněně. Jeho působení v Arsenalu, Barceloně a Chelsea mu vysloužila řadu trofejí, ať už je to mistr Španělska, dvojnásobný mistr Anglie, Evropská liga, Evropský superpohár, Mistrovství světa klubů nebo několik anglických pohárů. Ta nejcennější trofej v jeho repertoáru ale musí být medaile pro mistra světa se Španělskem z roku 2010.
Neuvěřitelný tvůrce, Fábregas si dneska užívá fotbalu v italské Serie B v dresu Como. Jaký hráč to svého času býval…
2005
Lionel Messi (Barcelona)
Je něco, co můžu o Messim dodat, co nevíte? Zasloužené označený za budoucí hvězdu v roce 2005, Messi tohoto příslibu dostál nad očekávání.
2004
Wayne Rooney (Manchester United)
Asi netřeba zpochybňovat, že kariéra Wayna Rooneyho byla po obdržení ocenění Golden Boy nabitá úspěchy jak v osobní, tak klubové rovině. Pětinásobný ligový šampion, vítěz Ligy mistrů, mistrovství světa klubů, kde se stal nejlepším střelcem, nebo hráč sezóny Manchesteru United pro ročník 09/10.
Třikrát vyjel s Anglií na EURO, třikrát na Mistrovství světa. Dohromady za ně nastoupil do 120 zápasů, Rooney dokázal uzpůsobit svou hru a roli věku. Potom, co už mu nestačili nohy na United se ještě vrátil do rodné modré poloviny Liverpoolu a celou svou úspěchy prošpikovanou kariéru završil s D.C. United v MLS, kde teď trénuje. Tady se asi porota trefila.
2003
Rafael van der Vaart (Ajax)
Prvním vítězem téhle ankety italského časopisu se stal záložník Ajaxu Rafael van der Vaart. Nutno uznat, že v jeho případě se očekávání možná ne tak úplně naplnila. Po odchodu z Ajaxu v roce 2005 strávil pár sezón v Hamburgu, odkud následně přestoupil do Realu Madrid. Tam ale strávil pouhé dvě sezóny, než se stěhoval do severního Londýna ke Spurs. Další dva roky a Van der Vaart kopal znovu za Hamburg. Po konci smlouvy si zahrál ještě za Betis a Midtjylland, než zakončil kariéru v dánském Esbjergu.
Přesto je Van der Vaart držitelem holandského poháru, superpoháru a dvou ligových medailí, jednoho dánského poháru a španělského superpoháru. Asi ne výčet trofejí, které byste čekali od Golden Boy vítěze, ale přesto slušná fotbalová kariéra.
Dobře si si vedl na reprezentační úrovni, kde za Nizozemí nastoupil do 109 utkání a připsal si jako ofenzivní záložník 25 branek.
To byl výčet všech dosavadních vítězů Golden Boy a jejich následných kariér.
Co myslíte vy, je Golden Boy ocenění nebo prokletí? A berete tuhle anketu seriózně?
