Dost bylo sentimentu, je na čase se posunout
BVB jsou známí tím, že přivádí talenty s cílem prodat je za pár let s profitem. To je strategie, kterou chtěli původně dohnat finančně stabilnější Bayern. Nakonec se ale stala jejich zkázou a Dortmund je vnímaný právě jako klub, kam jdete předtím, než vás koupí opravdu velký klub. A když to ve velkoklubu nevyjde? Nebo zestárnete a velkoklub u o vaše služby nemá už zájem? Žádný strach! Dortmund vás vždycky rád vezme zpátky. Mario Götze, Shinji Kagawa, Mats Hummels nebo Nuri Sahin jsou toho příkladem.
Nebudu tvrdit, že třeba návrat Hummelse nedával v danou chvíli smysl. Dortmund potřeboval zkušeného stopera, který dokáže vést obranou řadu. Proč ale brát zpátky hráče, bývalého kapitána, který klub opustil a šel za lepším? BVB se mělo držet principů a vyslat jasnou zprávu: Děkujeme, nechceme! Oni ale udělali opak a dali najevo, že Bayern skutečně je o třídu výš (ano, objektivně je, ale Dortmund se tak přece nesmí chovat) a že si může z BVB sebrat koho chce, použít ho, dokud se hodí a pak ho opotřebovaného vrátit – navíc skoro za původní cenu.
A právě Mats Hummels je dneska krásný příklad toho, jak sentiment drží Dortmund zpátky. Chyby, které je Hummels schopný vzadu vyrobit nejde přehlížet. Jenom v lize tuhle sezónu způsobil dvě penalty a jedna jeho chyba přímo vedla ke gólu.
Další, na koho je hrůza pohledět, je Emre Can. Prakticky každý zápas vyrobí jednu hloupou hrubku, která pošle soupeře do úniku. S nejistou obranou a defenzivní zálohou nemá BVB nárok soupeřit o titul. Nějakým zázračným způsobem jsou v současnou chvíli, po 18 odehraných kolech, druzí, jen šest bodů za Bayernem. Kdyby soupeři v lize náležitě trestaly všechny hrubky obrany, sesbíral by BVB o šest bodů méně (dle understat.com).
Dortmund letos drží nad vodou brankář Gregor Kobel, který vychytal o 1,2 gólu víc, než by měl (dle fbref.com). Právě situace s Gregorem Kobelem by měla být pro BVB paralelou při řešení ostatních pozic. Dlouhá léta si Dortmund držel v bráně podprůměrného brankáře v podobě Romana Bürkiho. V létě ho konečně nahradili a vyšlo to perfektně. Stejný přístup by měl klub aplikovat při hledání náhrad do obranné a záložní řady.
Dost bylo nakupování mladých hráčů s cílem je přeprodat
Změnit by se měla i strategie prodeje hráčů. Talentovaní mladící jako Reyna, Belingham, Haaland nebo dřív třeba Sancho by měl klub kupovat s cílem nechat si je.
Právě zmíněná trojice, společně s Kobelem, Malenem a dvojící Hazard Brandt by měli být v očích klubu páteří příštího úspěšného týmu BVB. Nejde totiž dál stavět útok kolem 32letého Reuse, zálohu kolem stejně starého a již pravidelně zraněného Witsela a obranu kolem dalšího veterána Hummelse.
Dortmund samozřejmě, jako nikdo v německé Bundeslize (včetně Bayernu) nedokáže nabídnout stejné platové podmínky, jako kluby z Premier League nebo není ochotný se kvůli platům pro superhvězdy zadlužit jako celky ze Španělska. Pochopitelně teda budou hráči Haalandova kalibru minimálně v nejbližších letech mířit k východu. Jednak by ale dlouhodobý cíl BVB měl být takový, že i Haaland bude chtít zůstat v Dortmundu, protože to něco znamená, než odejít za penězi jinam. Když už ale odejde, je potřeba správně reinvestovat získané peníze. To Dortmund v posledních letech nedělal. Liverpool za peníze, získané prodejem Coutinha postavil kádr, který vyhrál Ligu Mistrů. Dortmund za peníze, získané prodejem Dembelého postavil celek, který vyhrál DFB Pokal.
Současná sestava je plná hráčů, kteří nikdy nenaplnili svůj potenciál, mají to nejlepší za sebou, jsou pořád zranění, za chvíli jim končí smlouva nebo všechno dohromady. Dortmund čeká velká obměna sestavy a musí ji zvládnout na výbornou, pokud chtějí v nejbližších letech hrát o titul. Zakaria, Schlotterbeck a Adeyemi by jednak neměli být jen jména, která se objevují v tisku, ale jména vyšitá na zádech černo-žlutého dresu, a hlavně by neměli přicházet s tím, že za tři, čtyři roky půjdou o krok výš. A už vůbec by takhle neměl uvažovat klub.
Dost bylo trenérů z Bundesligy
Další problém, který ale platí pro celou Bundesligu, jsou trenéři. Samozřejmě, Bundesliga vychovává vynikající kouče. Jenže nejlepší němečtí trenéři dnes trénují v Anglii, národní tým nebo Bayern. Dortmundu tak zbývá lovit v rybníku s menšími rybami. V tuhle chvíli navíc tomuhle rybníku nedominuje žádný mladý Klopp nebo Tuchel. Proč se teda držet té úplně pitomé idey, že německý klub musí trénovat německy mluvící trenér, který má s ligou zkušenosti?
Ve chvíli, kdy vás taková podmínka odsuzuje vybrat si někoho, kdo je „the best of the rest“, je čas lovit v jiných mořích. Proč nepřivést někoho, jako je ten Haag. Po letech u druhého týmu Bayernu, kdy úzce spolupracoval s jistým Pepem Guardiolou, se dá říct, že s německým fotbalem přeci jen zkušenosti má. Německy taky mluví. Když přehlídneme, že nikdy netrénoval v nejvyšší německé soutěži, tyto umělé podmínky vlastně i sám plní. Navíc by to bylo rozhodně zajímavější rozhodnutí, než možná najít toho nejlepšího trenéra z klubů o stupínek níž v BuLi…
Proč nezkusit někoho, jako je Rúben Amorim ze Sporting CP, který hraje velmi zajímavý, útočný fotbal, s důrazem na držení míče. Ještě bych pochopil, kdyby vedení Dortmundu došlo k závěru, že Amorim hraje rád přes křídla a BVB teď v týmu žádného křídelníka nemají. To by ale muselo vedení Borussie nejdřív vůbec vědět, kdo Amorim je a třeba i zauvažovat nad jeho najetím…
Jmen zahraničních trenérů, kteří by dokázali do Vestfálska přijít, podívat se na tým, který mají k dispozici a složit kádr, hrající atraktivní, útočný a úspěšný fotbal je celá řada. Od Jorge Sampaoliho až po Grahama Pottera. Jestli v době, kdy je v kabině Dortmundu asi 14 národností a komunikace mezi hráči probíhá stejně běžně v angličtině, je jediným důvodem, který vyřazuje takové managery z výběrového řízení jejich jazyková vybavenost, pak si Dortmund asi zaslouží sledovat Bayern zvedat nad hlavu jejich desátý titul v řadě.
