Vytvoření okruhů
Stadion nejde brát jako celek. Jiný přístup z hlediska bezpečnosti zažijí hráči a realizační týmy obou klubů, jiný novináři, jiný VIP, mezi které patří třeba partnerky fotbalistů, jejich rodina, scouti, přítomní na utkání nebo třeba trenéři reprezentačních týmů. Největší masu pak samozřejmě představují samotní fanoušci, plebs.
Pro hráče a realizační týmy, tedy všechny, přítomné na lavičce, je potřeba udělat akreditace, aby byli do uzavřených prostor vpuštěni.
Stejně tak to platí pro novináře a jiné VIP.
Ochrana těhle uzavřených okruhů je pak samostatná disciplína.
I uvnitř stadionu se tak řeší kontrola vstupů a ochrana obvodů těchto zón – tohle není výlučné jen pro obvod svatostánku.
Fanoušky si pak organizátoři rozdělí na vyjíždějící a domácí.
Ostraha vyjíždějících fans pak spočívá třeba v tom, že jsou na stadion vpouštěni vlastními vchody, do vlastní sekce a ven ze stadionu jsou puštěni až když je většina domácích na cestě domů. I když ten poslední bod nemusí platit vždy a všude.
Zabezpečení stadionu
Před samotným vstupem je samozřejmostí kontrola vstupenky.
Tohle kolikrát probíhá dvakrát, aby se vytvořila větší zóna kolem stadionu, kam se nedá bez lístku dostat a bezpečáci tak neměli ten problém, že spousty lidí bez lístku se dostanou až na dohled vstupu na samotný stadion a stačí jim přelézt plot a uběhnout několik metrů, aby byli uvnitř.
Proto je ale taky potřeba tuhle první zónu dostatečně hlídat, což je obtížnější kvůli jejímu velkému obvodu.
Samotných vstupů musí být dostatek, aby nevznikali dlouhé fronty a ‚špunty‘.
Tomuhle se chce každý organizátor vyhnout, protože lidé ve frontách nebo zaseknutí ve špuntu před vstupem to čekání akorát rozčiluje a zvyšuje se riziko, že vymyslí nějakou pitomost.
Na stadionu můžeme kolem hřiště vidět různě velký prostor, oddělující fanoušky od hřiště.
Třeba v Anglii funguje kultura, že jsou fanoušci v první řadě vlastně hned za outovou čárou.
Pokud se tak celá dolní tribuna rozhodne, vběhne na hřiště a těch pár chudáků bezpečáků s tím nezmůže opravdu nic.
Proto je tahle zóna někdy oddělena ‚na pevno‘ formou alespoň nějakého oplocení nebo bariéry.
Obvod hřiště i prostor mezi tribunami je hlídaný pracovníky bezpečnostní služby, aby byly udrženy tyhle oddělené sektory.
Přesouvání ‚bezpečáků‘
Bezpečáci tam ale nejsou potřeba v takovém množství celý zápas.
Fotbalové utkání je vyvíjející se událost a spolu s ním se musí vyvíjet i posuny bezpečnostních pracovníků.
Před utkáním, když se otevírají vstupy chcete mít samozřejmě většinu bezpečáků na těch vstupech.
Když je pak většina fanoušků už na místech a utkání začíná, chcete je mít mezi fanoušky a hřištěm nebo přímo v ochozech mezi sektory.
Kritický okamžik je konec zápasu.
Stadion musí nevyhnutelně opustit všichni fanoušci.
Odcházejí ale svým tempem – někdo v 80. minutě, protože se na ten debakl už nemůže dívat, většina po odpískání konce utkání, kotel po děkovačce a nějakou chvíli po nich jsou ‚propuštěni‘ i fanoušci hostí.
Chcete proto posílit stavy na východech, ať jsou bezpečáci tam a nedochází při odchodu ze stadionu k žádným problémům.
Pořád máte ale většinu těch lidí uvnitř a vy tak napínáte své síly.
A pokud se vám v tomhle rozhodne dav vletět na hřiště, když máte už nějaké síly na východech, protože právě tam čekáte ‚hlavní provoz‘, máte zaděláno na problém.
Proto je tak obtížné předcházet tzv. pitch invasions na konci zápasu.
Je potřeba sledovat chování davu a předvídat co se chystají udělat. A to hodně štěstí.
Alkohol, kokain a další cukrovinky
Zvlášť, když máte dav posílený třeba alkoholem, nebo rovnou kokainem.
Konzumace alkoholu na stadionech je problém dlouhodobě a v různých zemích se řeší různými způsoby.
Od hospodského ‚když seš na šrot, už ti nenaleju‘, až po zákaz konzumace alkoholu v ochozech (vypít si to musíš v útrobách stadionu), který mají v Anglii.
Jestli to má nějaký skutečný pozitivní dopad, nebo jde jen o gesto, je na jinou analýzu. Netroufám si hodnotit ani zpochybňovat.
Na stadion taky nemusí pořadatelé pustit člověka zjevně ‚pod parou‘ – s tímhle většinou souhlasíte prostým zakoupením vstupenky.
Jak moc se tohle opatření uplatňuje je ale taky k diskusi.
Někde vás na stadion pustí i s vlastním pití – jen musíte u vchodu vyhodit víčko a třeba vás požádají, abyste se pořádně napili (nedoporučuju proto takhle pronášet třeba slivovici a vydávat ji za vodu; po ochutnávce na vstupu si ze zápasu nemusíte odnést moc vzpomínek).
Problém, kterému čelí v poslední době hlavně Anglie, je konzumace kokainu fanoušky.
Klub s tím může udělat jen něco málo – kontrola na vstupech, ale malý sáček se dá někde schovat; namazat záchodová prkýnka a plochy u umyvadel, aby se z nich nedalo šňupat, ale šňupnout to může třeba z hřbetu ruky; a zákaz vstupu na stadion, pokud tě s tím chytnou, ale musí tě chytit… kolikrát dvakrát, aby to byl permanentní/dlouhodobý zákaz.
S tímhle problémem může dost dělat policie už po cestě, ale o tom za chvíli.
Odchod velké masy fanoušků
Práce totiž nekončí ani odchodem fanoušků – pokud proběhne podle plánu. Spousta z nich totiž zamíří na nejbližší zastávku městské nebo metra a ty musí mít dostatečnou kapacitu, aby je dokázali z místa ‚odčerpávat‘, aniž by vznikali velké tlačenice nebo špunty.
To je znovu ten samý problém, jako z úvodu utkání… Navíc po jeho konci bude spíš větší množství fanoušků posilněno alkoholem, což rizika jen umocňuje.
Klub ani asociace ale nemají kontrolu nad kapacitami hromadné dopravy v okolí a musí tak situaci komunikovat s městem, městkou částí, dopravním podnikem nebo kýmkoliv, kdo to na starosti má.
Nebývá tak v některých městech, jako třeba v Mnichově, nezvyklé, že v době krátce po konci utkání je frekvence, ve které jezdí soupravy metra od stadionu, daleko kratší.
Zároveň bývá flotila souprav posílena staršími vozy, proto můžete jet od stadionu ‚starým metrem‘.
Bylo by od klubů nezodpovědné, nechávat tenhle problém striktně na dopravcích. Přeci jen, jde pořád o jejich fanoušky, a i cesta domů je součástí jejich ‚zápasové zkušenosti‘ a může ovlivnit, jestli se budou chtít na stadion vracet, nebo ne.
Komunikace a spolupráce s dopravci by tak měla být v agendě klubu samozřejmá. Je to i v jejich zájmu.
Spolupráce s Policií
Spolupráce samozřejmě probíhá i s policií.
Ta může v první řadě podstatně víc než prostý bezpečnostní pracovník na stadionu, a to nejen co do kompetencí, ale také do prostoru.
Bezpečák těžko zkontroluje vystupující fanoušky hostí už na nádraží, kde musí projít např. turnikety a jít pěkně jeden po druhém – skvělá příležitost podrobit je kontrole na drogy nebo je nechat očuchat cvičeným psem, jestli se jim neschovává něco v kapsách.
Policie jezdí s potenciálně problémovými fanoušky i celou jejich cestu vlaky nebo je pak doprovází na stadion z nádraží.
Problém ale je, že se z jejich strany jedná o něco, čemu říkáme hezky česky damage control. Spíš, než aktivně zadržovat skutečné výtržníky mezi fanoušky dělají bariéru mezi nimi a okolním světem a limitují jejich řádění.
Za každého zadrženého, kterého odvedete, totiž přijdete alespoň o dva strážníky, kteří je musí doprovodit.
Závěrem…
Tohle je jen něco málo z toho, co musí organizátoři brát v potaz. K řešení toho mají daleko víc a každý bod, které jsme tu zmínili, musí dotáhnout do detailu.
I když článek zdaleka nepokrývá všechno, je dobré aspoň takhle nějak povšechně tušit některé zmíněné nuance a specifika, se kterými musí organizátoři fotbalových zápasů bojovat.
Jednak budeme my, fanoušci, možná přece jen trochu víc respektovat jejich úděl. A pak taky možná trochu lépe pochopíme, co se kdy a proč děje a nebudeme to jen slepě kritizovat, že se to přece dít nemůže…
Na téma bezpečnost na stadionech jsme udělali i epizodu Gegen Press Podcastu, kde zaznělo ještě pár poznámek navíc. Tady je:
