Začátky v okrese
Své první kroky v mládežnickém fotbale udělal Jaroslav Plašil za TJ Sokol Černíkovice. Klub, který dnes hraje Okresní přebor II. třídy, ale z počátku minulého desetiletí si zahrál i I. A třídu a pyšní se hned šesti věkovými kategoriemi mládežnických týmů, což v klubu, který kope okres skutečně zaslouží poklonu. Není proto divu, že se jim povedlo nasměrovat mladého Plašila na správnou dráhu.
Po pěti letech, kdy si budoucí český reprezentant zahrál se Sokolem Černíkovice žákovský okresní přebor ho klub pustil hostovat do FC Spartak Rychnov na Kněžnou, aby se mohl dál fotbalově rozvíjet. Po úspěšné sezóně se Plašil stěhoval do SK Hradec Králové, kde si prošel všemi věkovými kategoriemi od mladších žáků až po A-tým.
V Hradci se předvedl natolik, že následně reprezentoval Českou republiku v kategoriích do 15, 16, 17 a 21 let. Právě s ‚U16‘ zažil Plašil svůj zřejmě největší úspěch své mládežnické kariéry, když s týmem získali 4. místo na Mistrovství Evropy do 16 let.
Do ‚áčka‘
První sezóna v profesionálním fotbale nevydá na dlouhé psaní. Během ročníku 1999/2000 nastoupil dorostenec Plašil jen do čtyř zápasů za ‚áčko‘. O jediný start tak jeho žákovský celek Sokol Černíkovice nedosáhl na velmi tučnou prémii z přestupu. Právě po pěti odehraných zápasech za A tým se měl SK Hradec Králové rozloučit se 70tisícovým doplatkem k původním 20 tisícům korun, které ve prospěch Černíkovic za Plašila zaplatili.
Úctyhodnou výplatu Plašil svému prvnímu celku nevysloužil ani ve své druhé sezóně v profesionálním fotbale, jelikož se po úspěšném mládežnickém mistrovství stěhoval do Monaka.
Složité začátky v cizině a (ne)úspěšná sezóna 2003/2004
Ony čtyři zmíněné zápasy tak zůstali těmi jedinými, které Jaroslav Plašil v české lize na nejvyšší úrovni kdy odehrál. Moc startů z úvodu nesbíral ale ani ve Francii. Za sezónu 2000/2001 si v nejvyšší francouzské soutěži nepřipsal jediný start. O něco málo lepší byla jeho druhá sezóna v klubu z Monackého knížectví. Po pouhých čtyřech ligových startech za celou sezónu 2001/2002 a čtyřech dalších v první polovině ročníku 2002/2003 však putoval Plašil na půlroční hostování o třídu níž, do druhé francouzské ligy s US Créteil-Lusitanos, kde během šesti měsíců naskočil do čtrnácti ligových zápasů.
Větší zápasová praxe pomohla konečně nastartovat tu tak úspěšnou fotbalovou kariéru. A načasování nemohlo být lepší. Po návratu se stal Plašil důležitou figurou v sestavě Monaka a se svými 44 odehranými zápasy ve všech soutěžích přispěl k cestě svého celku až do finále Ligy Mistrů. V německém Gelsenkirchenu ale Monako narazilo na Porto, vedené José Mourinhem. Portugalský celek deklasoval svého oponenta 3:0.
Právě v roce 2004 si Plašil odbyl i svůj debut za první tým národního celku, když v březnu toho roku nastoupil pod trenérem Karlem Brücknerem proti Irsku. Dostal se i do výběru na EURO 2004, kde sice nastoupil do jediného zápasu, zato však proti Německu. Češi s Plašilem v základu porazili favorizovaného soupeře 2-1 a pomohli k vyřazení Němců už ve skupině. Skupinu, ve které jsme se utkali nejen s Německem, ale také s Nizozemskem a Lotyšskem jsme nakonec přesvědčivě vyhráli se ziskem všech devíti bodů. Bohužel jsme v semifinále nestačili na konečného vítěze turnaje Řecko, když jsme podlehli 1-0 a pravidlu tzv. ‚stříbrného gólu‘ (přidat odkaz na článek o stříbrném gólu). Ironie tomu navíc chtěla, že se zápas hrál právě v Portu, které ještě oslavovalo zisk trofeje Ligy Mistrů proti Plašilovo Monaku.
Kam dál?
Po turbulentní sezóně 2003/2004 se stal Plašil dlouhodobou oporou v záloze nejen národního týmu pro kvalifikační zápasy i Mistrovství světa 2006 v Německu a Mistrovství Evropy 2008 v Rakousku a Švýcarsku, kde však na relativní úspěch z ME 2004 český celek nedokázal navázat, ale také pro celek Monaka. Mezi léty let 2004 a 2007 nastoupil za Monako takřka ke stovce zápasů ve všech soutěžích. Ani s Monakem nedokázal navázat na relativně úspěšnou sezónu 2003/2004. S celkem Monaka, které se toho ročníku dokázalo probojovat až do finále Ligy Mistrů nezískal žádný titul, pohár a sezónu 2005/2006 dokonce hráli pouze Evropskou ligu.
Plašila však čekal další krok v jeho kariéře. Novou výzvou mělo být Španělsko, konkrétně Osasuna, kam před sezónou 2007/2008 přestoupil. Ve španělské La Lize zažil dvě produktivní sezóny. Nejen, že byl členem základní jedenáctky, v obou sezónách ve Španělsku si připsal přes 30 ligových startů, ale také vstřelil hned čtyři ligové branky v každém ročníku. Takto gólově produktivní sezóny dokázal vyrovnat jen jednou v kariéře. Po dvou letech bylo ale na čase vrátit se do Francie.
Zpět do Francie
O Plašila totiž projevil zájem aktuální francouzský šampion, Bordeaux. Stěhování na jihozápad Francie bylo pro českého záložníka osudovým a následovalo dekádu dlouhé působení v dresu tradičního francouzského celku. Hned pár týdnů po přestupu získal Plašil také svou první trofej do sbírky, když v Trophée des Champions, francouzském superpoháru, tedy zápase mezi vítězy francouzské ligy a poháru (Coupe de France) v právě minulém ročníku, porazil se svým celkem Guingamp, s přehledem, 2-0. Ačkoliv byl novou posilou týmu, nastoupil český záložník v základní sestavě a odehrál přes hodinu.
V první jedenáctce Bordeaux zůstal Plašil až do další trofejí ověšené sezóny 2012/13. V 96. ročníku francouzského poháru se probojovali až do finále, kde se střetli s Évian Thonon Gaillard. Před sedmdesáti tisíci diváky vyběhl na trávník celek Bordeaux vedený Jaroslavem Plašilem s kapitánskou páskou na ruce. Když po 67 minutách Plašil ze hřiště odcházel, vedl jeho celek 2-1. Z lavičky však český reprezentant přihlížel dále zdramatizovanému zápasu, když chvíli po jeho odchodu ze hřiště vyrovnal skóre na Stade de France v Paříži obránce hostů Dja Djédjé. Zápas už mířil do prodloužení, když ho v 89 minutě rozhodl svým druhým gólem zápasu hroťák Bordeaux Diabaté. Jarda Plašil tak mohl se svým týmem oslavit zisk trofeje.
Radost však brzy opadla, když kvůli zranění Plašil prakticky vynechal první polovinu následující sezóny. Z toho důvodu putoval podruhé ve své profesionální kariéře na půlroční hostování. Tentokrát byla jeho destinací Catenia, tou dobou hrající nejvyšší italskou soutěž, Serii A, dnes mužstvo bojující ve skupině C Serie C. Tam Plašil získal zpět zápasovou praxi, a ačkoliv Cetania putovala po sezóně z osmnáctého místa zpět do Serie B, opora českého národního celku mohla své hostování považovat za úspěšné, jelikož se Plašil vrátil zpět do Bordeaux, kde ho, i jako tou dobou už třicátníka, čekalo ještě dlouhých pět sezón.
S nároďákem až po konec reprezentační kariéry
Ani Plašilova kariéra v národním týmu nebyla zdaleka u konce. Po neúspěšné kvalifikace na MS 2010 čekala český výběr cesta do Polska a na Ukrajinu, kde se konalo EURO 2012. Češi měli vcelku přívětivou skupinu, kde se utkali s Řeckem, Ruskem a domácím Polskem. Po zisku třech bodů jak proti Řecku, tak Polsku, kdy česká obrana zabránila ve skórování tou dobou stoupající domácí hvězdě Robertu Lewandowskému, ale také čtyřgólovému debaklu, který nám udělili Rusové, obsadili Češi se šesti body ve skupině první místo.
Ani postup z první příčky nám však nepřinesl šťastný čtvrtfinálový los, když jsme se ve Varšavě utkali s Ronaldovo Portugalskem. Právě kanonýr tou dobou Realu Madrid svou hlavičkou v 79. minutě poslal Čechy z turnaje domů.
Po další neúspěšné kvalifikaci na Mistrovství světa zbýval Jaroslavu Plašilovi poslední mezinárodní turnaj, EURO 2016 v Plašilovi dobře známé Francii. Tam k nám los skupiny byl na rozdíl od předchozího ročníku nemilosrdný. Španělsko, které mělo po selhání ve skupině na MS o dva roky dříve co dokazovat nám v Toulouse Piquého gólem v 87. minutě sebralo naději na zisk bodů proti favoritovi. Chorvatsko, s tou dobou hvězdnou zálohou a útokem, proti nám dokázalo v Lens uhrát jen remízu 2-2 díky Škodovo a Necidovo gólům v posledních patnácti minutách zápasu, který se už zdál ztracený.
Zisk jednoho bodu nám pořád dával naději na postup, právě na úkor Chorvatska. Potřebovali jsme však porazit Turecko, a zároveň v souběžně hraném zápase na stadionu Plašilova Boordeaux museli Španělé porazit Chorvaty. Aby to nebylo málo, potřebovali jsme mít lepší skóre než Chorvaté. Český výběr však nedokázal proti Turkům uhrát ani bod a porážkou 2-0 daroval Turecku jejich jediné tři body na turnaji. Sami jsme se s jediným bodem klidili z turnaje z poslední příčky ve skupině. První místo získali po výhře 2-1 nad Španělskem Chorvaté, kteří v osmifinále padli v prodloužení s konečnými vítězi turnaje, Portugalci.
Jaroslav Plašil tak na EURO 2016 odehrál své poslední tři zápasy za český národní výběr a s celkovými 103 reprezentačními zápasy na svém kontě svou reprezentační kariéru ukončil.
Za klub málem do čtyřiceti
Oporou pro Bordeaux zůstal Plašil až do svých sedmatřiceti let. Od svého návratu z hostování v Itálii až po konec kariéry nenastoupil do třiceti nebo více zápasů ve všech soutěžích jen v jediné sezóně, v ročníku 2017/18, kdy odehrál v pokročilém fotbalovém věku třiceti šesti let ‚jen‘ 26 zápasů.
Konec kariéry, poslední domácí zápas, byl velmi emotivní. Na rozlučce nechyběli Plašilovi rodiče, přítelkyně, ani přátelé. Doprovázeli ho ze šatny až ke špalíru hráčů obou celků, kterým nastoupil za bouřlivého potlesku celého stadionu k zápasu. Samozřejmě s kapitánskou páskou na ruce. Skóre po devadesáti minutách nikoho nezajímalo (prohra 1-0). Důležité bylo rozloučit se s dlouholetou oporou klubu. S legendou. Fanoušci, provolávající jméno ‚Jaro Plašil‘ udělali z posledního domácí zápasu ročníku neskutečně emotivní rozlučku. Klub má k rozlučce dokonce celé video. Co z toho, že je to francouzsky, za zhlédnutí to stojí, i když člověk rozumí akorát pokřiku ‚Jaro Plašil‘.
‚Jaro‘ se stal skutečnou legendou na jihozápadě Francie. Co z toho, že má na kontě ‚jen‘ francouzský pohár a superpohár spolu s medailí za finále Ligy mistrů. Zisk srdcí fanoušků Bordeaux je mnohem cennější než pohár na poličce. 367 zápasů ve všech soutěžích, tedy včetně Evropských pohárů, za Bordeaux (a dalších 164 zápasů ve všech soutěžích za Monako) slouží ve Francii jako skvělá vizitka českého fotbalu, kterou je potřeba připomínat.
A teď trénovat?
Fotbalová pouť Jaroslava Plašila tím však nekončí. Ještě před koncem jeho hráčské kariéry se nechalo vedení Bordeaux slyšet, že jestli skutečně ukončí po sezóně svou hráčskou kariéru, určitě se pro něj v klubu najde nová pozice. Do sezóny 2019/20 tak usedl na lavičce rezervního týmu Bordeaux jako asistent. Následující ročník, 2020/21, už sedával v roli asistenta na lavičce ‚áčka‘.
Bordeaux si tak svou legendu v týmu udrželi a, kdo ví, třeba je jednou Jaroslav Plašil povede k zisku dalších trofejí, tentokrát ne jako kapitán, ale v roli hlavního trenéra.
