Borussia Dortmund: Marco Rose za Edina Terzice
Edin Terzic převzal vedení klubu v polovině prosince po zvláštním odchodu Luciena Favreho. Tým tou dobou na pátém místě dokázal Terzic sjednotit, dal příležitosti hráčům, kteří si koncem Favreho éry ani nekopli, a nakonec BVB zajistil skupinovou fázi Ligy Mistrů umístěním na třetí příčce, jen o skóre za druhým Lipskem. Nemluvě o tom, že na Terzicovo fotbal byla radost koukat.
Už na jaře bylo ale jasné, že od 1. července povede klub Marco Rose, toho času manager Borussia M’gladbach. Konec konců, s nadsázkou bysme mohli říct, že Terzic byl jen fanoušek, který si spletl vchod a namísto na tribuně vyšel na lavičce. Tím mu ale rozhodně nechci ubírat žádné zásluhy. Od začátku bylo však jasné, že v létě bude klub hledat permanentní řešení na postu trenéra.
Tím se tedy stal Marco Rose. Čistě z pohledu na tabulku by mohl člověk soudit, že si Rose vede dobře. Myslím si ale, že i nejzaujatější fanoušek BVB by uznal, že pouhý šestibodový rozdíl mezi nimi a prvním Bayernem je spíše dílem náhody než dobrých výkonů žlutočerných v první polovině sezóny.
Rosemu určitě nepomohla absence Haalanda z úvodu sezóny ani těch prvních pár měsíců, které trvalo Donyellu Malenovi začít podávat výkony, které se od něj očekávaly. Přidejte k tomu chyby Emre Cana a Matse Hummelse, špatnou formu Raphaela Guerreira a prakticky nulovou šířku kádru od střední zálohy dozadu a máme nachystaný recept na katastrofu.
Asi nejlepším ukazatelem Roseho schopností a stavu jeho týmu byly zápasy v Lize Mistrů proti Ajaxu. S domácí porážkou 1:3 a venkovním debaklem 4:0 se skutečně ukázaly nedostatky BVB. Mimo zmíněných problémů se sestavou bylo zjevné, že ten Haag Roseho zkrátka a dobře takticky přehrál, překoučoval, chcete-li.
Rose tak určitě nemůže uniknout kritice. Sestava, kterou má k dispozici má sice své mezery, měla by ale vyhovovat jeho dříve preferované formaci, 4-4-2 s diamantovým rozestavením v záloze, má k dispozici pár nezastavitelných útočníků, excelentní ofenzivní záložníky a taky (konečně) kvalitního gólmana.
Pokud se BVB po zimní pauze nezvedne a dojde jim štěstí, které zatím měli – s 19 odehranými zápasy získali o 6,3 bodu víc, než by podle metriky xPTS měli; nedivil bych se, kdyby v březnu stál u postranní čáry zase Edin Terzic.
Borussia M’gladbach: Adi Hütter za Marca Rose
Marco Rose si své místo na lavičce Dortmundu zasloužil především čtvrtou příčkou s Borussií M’gladbach v sezóně 19/20. Dobře začal i následující ročník, 20/21. Během jara se ale upsal Borussii Dortmund, což se na výkonech jeho týmu výrazně podepsalo. Gladbach samotný situaci nepomohl svou komunikací – že jde Rose do Dortmundu bylo nejhůř drženým tajemstvím celé sezóny. Nakonec z toho bylo pro Gladbach osmé místo. Přesto dokázali do klubu přilákat Adi Hüttera, který předchozí sezónu dovedl svůj Frankfurt na páté místo, a tedy do Evropské Ligy.
Hütter ale nedokázal otočit propad Gladbachu, který začal už z jara minulého ročníku a Borussia tak po 19 odehraných zápasech sedí na 12 místě – s 22 body jsou tak spíše v boji o záchranu než o Evropské poháry.
Hütter to ale taky nemá jednoduché. Gladbach se trápí finančně a teď, v průběhu lednového přestupového období, dělá klub vše proto, aby prodal Denise Zakariu a Matthiase Gintera. Oběma totiž v létě končí smlouva a Gladbach není schopný jim nabídnou prodloužení jejich současného kontraktu, za zachování stávajících finančních podmínek! Sportovní ředitel klubu tak vystoupil v médiích a v podstatě vyzval zájemce, aby na oba hráče poslali jakékoliv (sebenižší) nabídky – rozhodně nepoužil tato slova, zpráva v jeho vyjádření byla ale jasná. Klub měl dokonce Hüttera požádat, zda se nemůže bez obou hráčů aspoň v lednu obejít a vyvinout na ně tak tlak, aby klub opustili. Na podobný dotaz ze strany novinářů Hütter reagoval slovy, že když je Zakaria fit, bude hrát. O Ginterovi se však vůbec nezmínit. Situaci taky z hlediska morálky nepomáhá lednový příchod Marvina Friedricha, obránce, z Union Berlin jako zřejmé náhrady za Gintera.
Faktem ale je, že Gladbach už nemá nad situací moc kontrolu. Od 1.1. mohou oba hráči podepsat tzv. precontract a upsat se novému klubu od 1.7. jako volní hráči – Gladbach tedy nedostane ani cent. Pro hráče to však zpravidla bývá finančně výhodnější, protože si můžou říct o víc peněz pro sebe, vždyť svému novému klubu ušetřili peníze tím, že za ně neplatí přestupovou částku.
Celá situace kolem financí, Zakarii a Gintera tak zastiňuje ostatní problémy Gladbachu, ale také jejich úspěchy – třeba vynikající formu dvacetiletého záložníka Kouadia Koného, v létě se navrátivšího z hostování v Toulouse. Znovu je kolem klubu mediální mrak ze všech špatných důvodů a nebezpečně to připomíná situaci z minulé sezóny.
Prázdná klubová kasa je ale možná i důvodem, proč je Hütter stále na lavičce. Klub si dost možná nemůže ani dovolit trenéra vyhodit. Vypovědět smlouvu by totiž stálo přinejmenším několik milionů euro, což je prostě pro Gladbach dneska neprůchozí. Málokterý trenér by přežil debakl 0:6 z rukou Freiburgu, zvlášť po tak neúspěšném vstupu do sezóny, jaký Borussia měla.
Klub se teď musí soustředit především na udržení v lize a předejít odchodu dalších hráčů po skončení jejich kontraktu v létě 2023. Můžeme proto očekávat, že Zakaria a Ginter nebudou jediné opory, které v létě klub opustí. Gladbach tak čeká spíš přestavba kádru, než boj o DFB Pokal a přední příčky v lize. Vedení si taky určitě zhodnotí, jestli je Hütter tím pravým koučem pro takový úkol.
My můžeme jen doufat, že se v Německu brzy vrátí fanoušci na stadiony a klubům se zase začnou plnit jejich kasy.
Eintracht Frankfurt: Oliver Glasner za Adi Hüttera
Podobně jako Gladbach, Frankfurt taky hledat nového trenéra v Bundeslize. Přivedli proto Olivera Glasnera z Wolfsburgu. Glasner dovedl klub od Volkswagenu v sezóně 20/21 na čtvrté místo. Pátý Frankfurt, svůj nový klub, překonal o jediný bod.
Glasner je mezi trenéry, kteří v létě v BuLi změnili působiště výjimkou. O jeho příchodu do nového klubu by se asi i dalo mluvit jako o úspěšné změně. Frankfurt sice sedí s 20 odehranými zápasy na 8 příčce a ostatní kluby kolem nich mají v moment, kdy článek píšu zápas k dobru, jak je ale v Bundeslize zvykem, o umístění na příčkách, garantujících Evropské poháry se hraje do posledního kola a Frankfurt je pořád ve hře. Navíc fanoušci Eintrachtu svého trenéra hájí a jsou s ním spokojeni. To je rozhodně pozitivní vizitka.
Glasner a Frankfurt navíc ztratili většinu svých chybějících bodů z úvodu sezóny a před koncem roku vypadali z fotbalového hlediska velmi dobře. V roce 2022 ale zatím získali jen bod, navíc prohráli s Arminií Bielefeld a remízovali s Augsburgem – oba zápasy by měl klub jako Frankfurt vyhrávat.
Podle metriky xPTS navíc Eintracht získal o 3,43 bodu víc než by měl a bude tak zajímavé sledovat, jestli se tato metrika napříč jarní částí sezóny vyrovná. Pokud by tomu tam bylo, možná už by se našli fanoušci, kteří by začali trenéra zpochybňovat. Zatím by bylo fér říct, že o úspěchu Glasnerova příchodu porota stále rozhoduje.
Frankfurt má i své problémy mimo hřiště. Minulý rok opustil klub sportovní ředitel Fredi Bobic – člověk do velké míry zodpovědný za úspěchy Frankfurtu v minulých letech; který odešel do Herthy Berlin. Klub chce taky opustit klíčový tvůrce, Filip Kostic (dokonce si v létě snažil vydobýt přestup a odmítal chvíli trénovat). Kostic má smlouvu jen do roku 2023 a odchod v létě je tak dost pravděpodobný. Vůbec celá kostra týmu stárne a bude potřeba ponořit se do přestupového trhu a začít přestavbu. To bude příležitost pro Markuse Kröscheho, nového sporting CEO, aby ukázal, co se v Lipsku (kde dříve působil) naučil.
Wolfsburg: Mark van Bommel za Olivera Glasnera (a Florian Kohfeldt za van Bommela)
Přímou linii nástupců odcházejících trenérů narušil až Wolfsburg. Ten si jako náhradu za Glasnera nevyhlídl dalšího Bundesligového trenéra, ale přivedl Marka van Bommela. Van Bommel, bývalý hráč (a kapitán) například Bayernu Mnichov dřív trénoval PSV Eindhoven, kde pod jeho vedením nastupoval pravidelně náš Michal Sadílek na levém beku.
Od počátku se objevovaly pochybovačné hlasy, které zpochybňovaly van Bommelovo schopnosti. Přeci jen, jeho působení v PSV neskončilo zvlášť optimisticky. Sám jsem byl velmi zvědavý, jak si van Bommel povede. Nestává se často (jak jsem řešil v nedávném článku o Dortmundu), že Bundesligový celek přivede trenéra takříkajíc zvenku.
Van Bommel ale nezačal vůbec dobře a i se zajímavou sestavou, kterou Wolfsburg disponuje, se výrazně trápil. Vaz mu zlomila historická porážka, kdy se Wolfsburg stal prvním Německým celkem za dlouhá desetiletí, který v Lize Mistrů prohrál proti Rakouskému klubu (RB Salzburg). Už před koncem října se tak Wolfsburg odhodlal ke změně trenéra a přivedli Floriana Kohfeldta – bývalého managera Werderu Bremen, který s Brémami několik sezón bojoval proti sestupu, až nakonec v minulém ročníku nestačil na konkurenci a sestoupil do Bundesliga 2, načež byl zbaven svých povinností.
Kohfeldt je považovaný za talentovaného trenéra, který hraje atraktivní fotbal. Obecně ale platí tvrzení, že nemá plán B. Nejen, že nedokáže dobře zareagovat na vývoj zápasu, těžko mění taktické prvky a instrukce i napříč sezónou, či dokonce celým svým působením v klubu. S tím, jak Wolfsburg momentálně sedí s 21 body na 16 pozici, jen 2 body nad sestupovým play-off, Kohfeldtovi reálně hrozí, že sestoupí ve dvou sezónách se dvěma různými kluby. S takovým zápisem v životopise by těžko hledal další působiště v nejvyšší soutěži. Možná by to pro něj ale bylo dobře – pár sezón s klubem v nižší soutěži by mu mohlo prospět a mohl by se vypracovat v kvalitního Bundesligového managera.
Co se ale klubu týče, Wolfsburg je s rozpočtem jako má třeba Atletico Madrid jeden z největších klubů v Německu. Jako takový si nemůže dovolit být v sestupové bitvě. Taky by ale dobře nepůsobila druhá trenérská změna v jediné sezóně. Rozhodně nejsou v komfortní situaci. Jen doufám, že to nějak ustojí, německý fotbal potřebuje své giganty v nejvyšší soutěži, ne v nižší patrech. Dost bylo Schalke, Hamburků, Brém, Mnichovů 1860 nebo Kaiserslauternů…
FC Bayern: Julian Nagelsmann za Hansiho Flicka
Trenéra vyměnil v létě i Bayern Mnichov. Hansi Flick měl sice smlouvu do konce současné sezóny, s uvolněným místem u německého národního týmu se ale všechny tři strany (Flick, Bayern, Národní tým) dohodli a Flick se stal novým trenérem německého nároďáku.
Bayern proto potřeboval nového kouče. Jejich první volbou byl Julian Nagelsmann. Od mala fanoušek Bayernu, který s rodinou bydlí takřka na předměstí Mnichova, Nagelsmann měl v Lipsku gentlemanskou dohodu, že když přijde Bayern, nezavřou před nimi dveře. Mnichovský klub musel pořád vyplatit Nagelsmanna z jeho smlouvy, a tak si Lipsko polepšilo o několik milionů eur (mediálně byla zmiňovaná částka €25mil, tu však zpochybnil prezident Bayernu Hainer, reálně to tak bylo zřejmě o něco méně).
Nagelsmann je takticky velmi vyspělý trenér a s jeho příchodem se tým Bayernu posouvá směrem, který řada fanoušků čekala už od Nika Kovace – tři obránci (aspoň v držení míče), přímočarý fotbal, takticky flexibilní…
Ačkoliv Bayern získal v první polovině sezóny nejméně bodů od poslední sezóny Pepa Guardioli a už vypadli z DFB Pokal, Nagelsmann si nevede vůbec špatně. Zvlášť vezmeme-li v úvahu, že prakticky neměl se svým týmem žádnou předsezónu. Většina hráčů prvního týmu se vrátila po EURO tak akorát na začátek sezóny. Čekal bych proto, že po zimní pauze, kdy měl Nagelsmann konečně čas na nějaký pořádný taktický dril, se Bayern bude výkonnostně jenom zvedat.
Nagelsmann má smlouvu na pět let a není důvod pochybovat o tom, že jeho projekt bude trvat o jediný den méně. Možná to od něj byl pomalejší start, než se čekalo, v žádném případě ale nejde o jeho příchodu mluvit jako o neúspěchu.
RB Leipzig: Jesse Marsch za Juliana Nagelsmanna (a Domenico Tedesco za Jesseho Marsche)
O kom je určitě možné mluvit jako o neúspěšném trenérovi, je tuto sezónu nástupce Nagelsmanna v Lipsku, Jesse Marsch. Marsch byl pro Lipsko zjevný kandidát – dříve trénoval RB Salzburg, ještě předtím tým Red Bullu v New Yorku. Jeho trenérský styl, založený spíše na man-managementu a individuální kvalitě hráčů, kteří mají větší taktickou volnost, ale rozhodně nebyl vhodný po Nagelsmannovo takticky velmi vyspělém a náročném systému.
Jessemu navíc nepomohlo vedení klubu, které sice přivedlo Andrého Silvu, ale prodalo nebo poslalo hostovat ostatní hrotové útočníky, vyjma Yussufa Poulsena. To v situaci, kdy kupujete útočníka, který fungoval nejlépe v útočné dvojici nepůsobí jako nejlepší řešení.
Tam podle mého ale jakékoliv oslabení týmu končí. Odchod Sabitzera, ačkoliv často zmiňován jako velké oslabení, bych za významný nepovažoval, v klubu je dost vůdčích osobností i hráčů, kteří dokáží Sabitzerovo roli plnit. V obraně sice přišli o Upamecana a Konatého, Konaté ale minulou sezónu skrz zranění skoro nehrál a Upamenaca nahradili Simanaken a Gvardiolem. Samozřejmě může trvat, než si nově příchozí hráči přivyknou spoluhráčům a lize, Marschovi to ale mohlo jedině pomoct, protože měl k dispozici hráče, kteří nebyli zajetí v mechanismech jeho předchůdce.
Právě automatismy, které hráči měli ze svého času pod Nagelsmannem byly stále viditelné a Marsch je jen s obtížemi nahrazoval svými takticky jednoduššími pokyny. To vedlo k nejasnostem, nedorozuměním, a nakonec i k odchodu amerického trenéra. Marsch byl po všech stránkách krokem zpět a špatnou volbou od samotného začátku. Nepochybně si najde nejpozději v létě nové působiště a pokud zvolí dobře, ukáže se jako schopný manager.
V Lipsku ho ale před zimní pauzou nahradil bývalý manager Schalke, které před pár lety dovedl až na druhé místo, Domenico Tedesco. Jeho Schalke nebylo fotbalově nezbytně příliš záživné, ale s týmem, který krátce po jeho odchodu sestoupil po naprosto katastrofální sezóně do druhé ligy dokázal, že je kvalitní mladý kouč (Tedescovi je stále jen 36 let). Jeho definovanější role pro jednotlivé pozice a taktický otisk je přesně to, co Lipsko potřebuje, aby se dokázalo posunout od Nagelsmanna a hrát zase příští sezónu o nejvyšší příčky v lize.
Tedescovo působení v Lipsku je těžko soudit takto brzy – rozhodně dokáže využít silných stránek Andrého Silvy, což jeho předchůdce nedokázal. Na první pohled je možné říct, že klub jde správným směrem, jestli jim to přinese ovoce ukáže až čas.
Bayer Leverkusen: Gerardo Seoane za Hannese Wolfa (caretaker od března do konce sezóny po odchodu Petera Bosze)
Poslední trenérská změna z léta 2021, kterou zmíníme je příchod Gerarda Seoaneho do Leverkusenu. Leverkusen vedl koncem minulé sezóny, po náhlém odchodu Petera Bosze, jako dočasný manager Hannes Wolf. Bayer nakonec skončil na šestém místě a zajistil si tak místo v Evropské lize. Letos zatím sebevědomě míří za umístěním v Lize Mistrů, ačkoliv na Evropské poháry si může pořád myslet dobře polovina týmu v Bundeslize.
Seoane si tak nevede vůbec špatně. Defenzivně naivní, ale ofensivně velmi úspěšný, takže v součtu i velmi záživný fotbal, který hraje musí dělat radost i českému fanouškovi. Přeci jen, ten rozjetý útok vede náš Patrik Schick.
Seoane byl před sezónou pro mnohé velkou neznámou. Ačkoliv by to jeho jméno mohlo naznačovat, není Seoane žádný exotický manager z Jižní Ameriky. Jeho jméno sice nese znaky španělského dědictví, sám 43letý trenér je ale rozený Švýcar. Právě ve Švýcarsku taky trénoval. Začal v sezóně 12/13 jako trenér juniorky Luzernu, nakonec se propracoval k prvnímu týmu jako asistent a v sezóně 17/18 konečně vedl svůj druhý zápas jako hlavní trenér (první totiž odkoučoval hned ve své první sezóně jako caretaker manager). Po jediné sezóně u prvního týmu Luzernu převzal BSC Young Boys, které vedl cekem do 148 zápasů s průměrem 2,15 bodu za zápas. To bylo dost pro Leverkusen aby švýcarskému trenérovi dali šanci v Bundeslize.
Nebylo to sice od Leverkusenu žádné out of box thinking, ale tolikrát ozkoušená cesta švýcarská Super League à Bundesliga, vyšla ale zatím parádně.
