Kdo bude v příští 11° dekády? • ZaKopaná

Gianluigi Donnarumma (GK)

A začínáme hned s dobře známým jménem. Gianluigi Donnarumma byl součástí prvního týmu AC Milan už od sezóny 14/15. Během následujícího ročníku, 15/16, si připsal 30 startů za první tým a od té doby do branky nikoho jiného nepustil. Dohromady za AC nasbíral přes 250 startů. Když k tomu připočteme nějakých čtyřicet zápasů za Italský nároďák, nemůže být řeč o tom, že by byl Donnarumma nějaký nezkušený mladík. Přes to přese všechno je však současné brankářské jedničce francouzského PSG jen 22 let.

Jeho reflexy, schopnost výborně chytat střely z krátké vzdálenosti nebo dobré statistiky v penaltách vyčnívají nad většinu. Donnarumma je navíc v 90% percentilu v zachytávání centrů (je v tomto ohledu lepší, než 90 % ostatních brankářů). Ačkoliv ve hře nohou zaostává za většinou, můžeme očekávat, že se v této metrice vyhoupne podstatně výš po svém přestupu do týmu, který více drží míč.

Právě množství nasbíraných zkušeností posouvá mladého Itala v našem pořadí nad taková jména, jako je Dean Henderson, který sice exceluje v metrikách, jako jsou procenta úspěšných zákroků (95 % percentil), procento čistých štítů (93 % percentil), defensivní akce mimo pokutové území (88 % percentil) a vyrovná se svému italskému oponentovi i v procentu sebraných centrů (90 % percentil). Problém ale je, že dle hodnoty PSxG/SoT, která v jednoduchosti stanovuje, jak obtížné je brankáři vstřelit gól, Dean Henderson nezaostává jen za Donnarummou, ale ve skutečnosti za většinou ostatních gólmanů.

Samozřejmě je obtížné srovnávat dva brankáře, kdy každý z nich působí v úplně jiném týmu, za různě solidní obranou. Zatímco Henderson nasbíral většinu svých minut na hostování v Sheffield United, další kandidát na brankáře příští dekády, Alexander Nübel odchytal většinu své kariéry v trápícím se Schalke. Tomu odpovídají i jeho statistiky. Kde však Nübel své protivníky předčí, je průměrná vzdálenost od branky při provádění defensivní akce. Mladý Němec je v této metrice s hodnotou okolo 16 yardů, necelých patnáct metrů, v 80 % percentilu. V tomto ohledu má šanci být náležitým nástupcem Manuela Neuera v Německém nároďáku a možná i v Bayernu Mnichov.

Co hraje v neprospěch těchto dvou vyzyvatelů je jednak věk, Hendersonovi je 24, Nübelovi 25, a ačkoliv brankáře vidíme pravidelně hrát až do pozdějšího věku, v porovnání s hráči v poli, nezvládl ani jeden z gólmanů nasbírat zdaleka tolik minut, jako jejich Italský souputník. Nübel bude rád, když po sezóně 2021/22, kterou tráví na hostování v Monaku, dosáhne na 2000 minut v kariéře v nejvyšších soutěžích, zatímco Henderson, trápící se v Manchesteru United jako dvojka za Davidem De Gea, bude doufat, že sám překročí stejnou hranici. Oproti tomu, o dva, respektive tři roky mladší Donnarumma bezpečně překročí v letošním ročníku hranici pěti tisíc minut, odchytaných v nejvyšších soutěžích. Jak bychom mohli do sestavy příští dekády zvolit někoho jiného?

Reece James (RB)

Možná jste čekali, že na pozici pravého obránce uvidíte jiného Angličana. Naší volbou je ale pravý krajní bek Chelsea, Reece James. James působí už ve svých 21 letech jako naprosto kompletní hráč. Se 72 přihrávkami za 90 minut hry s 85% úspěšností se řadí mezi deset procent nejlepších krajních obránců v tomto srovnání. Na míči je klidný a jeho přihrávky tak pravidelně nacházejí adresáta. Stejně tak je tomu s obdrženými progresivními přihrávkami, vytvořenými střeleckými příležitostmi a počtem střel, kde je opět v každém z těchto srovnání mezi top deseti procenty. Ačkoliv by mohl zapracovat na svém zakončování a střely začít proměňovat, směrem dopředu jde o velmi nebezpečného hráče. Navíc zakončování a vůbec výběr pozice, odkud hráči střílí je něco, co se zdokonaluje s věkem a není nečekané, že mladý hráč je v tomto ohledu trochu zbrklý. Při pohledu na defenzivní akce je opět James v nejlepší třetině krajních obránců ve všech srovnáních, vyjma vystihnutých přihrávek. Co je ještě více úctyhodné v tomto ohledu, James odehrál velké množství svých dosavadních minut jako křídelní obránce se třemi stopery za sebou, a N´Golo Kantém vedle sebe. Jeho defenzivní statistiky jsou tak skutečně výborné. Celkově není oblast, ve které by Reece James zaostával za ostatními krajními obránci v top pěti evropských ligách. Navíc, vzhledem k jeho věku lze očekávat, že se budou jeho čísla jen a jen zlepšovat.

Zmínku si zaslouží také další hráči. Například Sergino Dest, pravý obránce americké národnosti, narozený v Nizozemí, který aktuálně hraje za FC Barcelona. Z jeho čísel lze vyčíst, že od jeho příchodu se Barcelona trápí v koncovce a až katalánskému klubu vyroste nová generace útočníků, množství asistencí, které si Dest připíše bude ohromné. Směrem dopředu jde o jednoho z nejslibnějších krajních obránců současnosti. Nelení ani v presingu, s téměr 15 vyvinutými tlaky za 90 minut hry. Směrem dozadu na sobě však musí Dest velmi výrazně zapracovat. Jeho čísla od příchodu do Španělska připomínají spíš křídelníka než obránce.

V kompletního pravého beka má potenciál vyrůst dvojka Manchesteru United Diogo Dalot. Jeho kariéře by skutečně pomohl přestup do klubu, kde bude pravidelně hrát. Defenzivně si zatím ve své kariéře vedl velmi dobře, směrem dopředu, ačkoliv je na něj často nahlíženo jako na ofenzivní alternativu na tomto postu, by měl Dalot zejména v držení míče ještě trochu potrénovat. Co z jeho čísel ale vyplývá, je chuť jít do koncovky, spíše než tvořit. Pokud se potká s trenérem, který jeho lehce neortodoxní kvality dokáže správně zužitkovat, může Dalot v mínění fotbalové veřejnosti značně poskočit.

Zajímavé bude sledovat příchod dalšího amerického obránce do Evropy. Justin Che v MLS předvádí výborné výkony. Pracovitý v presingu, Che je v 98% percentilu mezi krajními obránci v metrice vystihnutých přihrávek. Nezaostává o moc ani v odebraných míčích, kde se s třemi úspěšnými zákroky řadí mezi nejlepších patnáct procent. Směrem dopředu je Che kompetentní driblér s výbornými čísly předpokládaných asistencí (kolik asistencí by měl hráč mít, vzhledem ke kvalitě šancí, které vytvořil), i asistencí skutečných. FC Dallas má zřejmě kvalitní hráče do koncovky. Dá se očekávat, že jeho čísla poklesnou v těžší soutěži, určitě by ale neměl zůstat přehlížený.

Zjevně opomíjeným je v tomto srovnání Trend Alexander-Arnold, zkráceně TAA. Ačkoliv je mladý krajní bek Liverpoolu v 99% percentilu xA (předpokládaných asistencí), npxG+xA (předpokládaných vstřelených gólu vyjma penalt + předpokládaných asistencí), progresivních přihrávek, přihrávek obecně a vůbec metriky, které měří parametry hry s míčem mu v porovnání s ostatními krajními obránci svítí zeleně od shora dolu, s jednou výjimkou, úspěšnosti přihrávek, je třeba vzít v úvahu, že Liverpool používá krajní obránce pro posunutí hry směrem k soupeřově brance. Skrz krajní beky jsou takřka všechny míče a tomu je uzpůsobena hra Liverpoolu – zejména záloha, která spíše sedí před obranou a nic moc kreativního se od ní nečeká.

To určitě nemá ubírat Trentovi kredit nebo zpochybňovat jeho schopnosti, jen bude zajímavé sledovat, jak se jeho hra, a případně i pozice na hřišti, vyvine ve chvíli, kdy nebude mít tým složený okolo sebe. Trent je bez pochyby hlavním tvůrcem Liverpoolu. Zůstane jím ale také potom, co odejde Klopp? Je těžko odhadovat co příští manager bude po Alexandu-Arnoldovi chtít. Defensivně jde totiž, minimálně dle dosud nasbíraných statistik, o velmi limitovaného hráče. Takřka se nezapojuje do presu, ačkoliv Liverpool je vysokým presingem pod Kloppem známý, z hlediska soubojů je TAA v dolní třetině krajích obránců, a ještě hůř je na tom ve vzdušných soubojích. I pozičně, jak jsme mohli vidět například v Lize mistrů proti Realu Madrid, má na čem pracovat. TAA je bez pochyb nejlepším krajním obráncem současnosti, otázkou ale zůstává, jak dokáže svou hru adaptovat v jiném taktickém systému a pod jiným trenérem. Ve vzduchu je také otázka, zda jej další trenér nepřesune do středu zálohy.

Další věcí je přetlak na pozici pravého obránce v anglickém národním týmu. Mimo Alexandra-Arnolda a Jamese se bude do budoucna o post ucházet i takový Aaron Wan-Bissaka, jednoznačně nejlepší defenzivní volba na této pozici: 2,57 odebraných míčů, 2 zachycené přihrávky 3,02 bloků (což je 99 % percentil mezi krajními obránci), to vše přepočteno na 90 minut hry. Vyloučit z konverzace nemůžeme ani pravého beka Norwich, Maxe Aaronse, který letos v trápícím se celku v Premier League sice nesbírá moc defensivních akcí, mimo bloků, zato směrem dopředu ukazuje dobrý potenciál s 1,63 úspěšnými driblingy (89% percentil), 0,88 střelami (80% percentil) a 1,88 připravenými střeleckými příležitostmi (62% percentil), vše přepočteno na 90 minut hry v celku, který je na chvostu ligové tabulky. Jako dalšího ofensivního pravý obránce anglické národnosti je nutné zmínit hráče, který prošel juniorkou Chelsea, ale teď hraje za Brighton & Hove Albion, Tariq Lamptey. Ačkoliv jeho defensivní akce by potřebovali velmi výrazně posílit, Lamptey je v 95% percentilu nebo výše v počtu progresivních přihrávek, doteků s míčem v soupeřově vápně i v progresivních vedeních míče. S 1,42 úspěšnými driblingy za devadesát minut hry se řadí mezi nejlepších 15 % krajních obránců.

Trenér Anglického nároďáku bude mít na post pravého beka skutečně z čeho vybírat. To samé se nedá říct o středu zálohy. Jasně, Jude Bellingham je už teď jeden z nejlepších box-to-box záložníků na světě, a to je mu teprve 18 let. Jasně, Mason Mount dokáže zahrát i hlouběji v poli, a co si budeme nalhávat, vzhledem ke kvalitě, kterou Angličané už teď mají v ofensivní záloze, a kterou tvoří zejména hráči do 23 let věku, si bude asi muset Mount na post hlouběji v poli v dresu Albionu zvykat. Z Olivera Skippa možná vyroste kompetentní defensivní záložník a Kalvin Phillips, v tomto ohledu jeden z nejlepších hráčů současnosti má taky několik let před sebou. Declana Rice škoda zmiňovat. Na druhou stranu, do zálohy stavíte celkem logicky víc hráčů než na pravý kraj obrany. Navíc mezi všemi zmiňovanými záložníky není nikdo, kdo by dokázal ze středu hry diktovat tempo. Právě proto je možné očekávat, že v dresu národního týmu bude Trend Alexander-Arnold nastupovat ve středu pole. A to mu určitě v debatě o nejlepším pravém obránci desetiletí nepomůže.

I pokud by se tak nestalo, stále bychom upřednostnili Jamese na úkor TAA. Můžeme si pomoci následujícím příkladem:

Ačkoliv se asi všichni shodneme, že Kiearan Trippier je lepší směrem dopředu, než jeho soupeř v boji o místo v základní sestavě Albionu, Kyle Walker, a že Trippierova schopnost rozehrávat standardky je nezpochybnitelná, objektivně nelze jinak než konstatovat, že Walker je tím více kompletním hráčem. Tady lze nakreslit paralelu mezi srovnáním Trippiera a Walkera a stejným konfliktem mezi Trentem Alexanderem-Arnoldem a Reecem James.

Z hlediska sestavy dekády má pak James ještě jednu výhodu, věk. Pravému obránci Chelsea je 21 let, zatímco Trent je o nějaký rok a půl starší. Může se tak stát, že opora Liverpoolu bude ke konci dekády nahrazena, případně se právě kvůli přibývajícím letům posune do zálohy. Role krajního obránce je totiž v moderní hře tou fyzicky nejnáročnější na hřišti.

Ze všech zmíněných možností je to právě Reece James, který dle našeho názoru dosáhne nejlepších výkonů na pozici pravého obránce v současné dekádě. Profiluje se také jako nejvíce kompletní hráč ze všech zmíněných beků. Proto jsme do sestavy vybrali právě jeho.

Wesley Fofana (RCB)

Stoperům většinou trvá delší dobu prosadit do základní sestavy větších klubů, i proto jména většiny kandidátů na tyto posty budou pro řadu čtenářů možná méně známá. Všichni vědí o De Ligtovi, který, ačkoliv se již blíží ke stovce zápasů za Juventus, je stále dvaadvaceti letý mladík. Shodně mladí, a obdobně ostřílení, jsou oba bývalí stopeři Lipska, Ibrahima Konaté a Dayot Upamecano.

Post pravonohého středního obránce ale dle našeho názoru na konci dekády obhájí hráč, oblékající dres Leicesteru City, Wesley Fofana. Překonal v našem srovnání o dalšího vyzyvatele, obránce Wolfsburgu, Maxence Lacroix. Co je z této pětice kandidátů jisté, Francie nebude mít o střední obránce v příštích deseti letech nouzi. Lacroix, Fofana, Konaté i Upamecano jsou všichni Francouzi. Jak si tato čtveřice vede ve vzájemném porovnání a jak proti nim obstává reprezentant Nizozemí De Ligt?

Nejvíce zkušeností z těchto pravonohých stoperů už stihli nasbírat De Ligt a Upamecano. Oba mají na profesionální úrovni bezpečně přes stovku zápasů. Těsně přes tuto hranici se přehoupnul už i Konaté. Ten však, na rozdíl od jeho dvou protivníků, nenastupuje pravidelně ve velkoklubu, kam poté, co zaujal o úroveň níž, přestoupil. Oproti nim stojící Fofana a Lacroix mají ke stovce ještě kus cesty. Jsou však také o rok, respektive dva mladší.

Maxence Lacroix pravidelně nastupuje v Bundeslize a sbírá zkušenosti. Přestup do většího klubu na sebe tak nemusí nechat dlouho čekat. Zvlášť, pokud se Wolfsburgu nepodaří dostat do Evropských pohárů, čemuž úvod sezóny moc nenasvědčuje.

Wesley Fofana bohužel utrpěl před začátkem sezóny zlomeninu nohy a ročník 2021/22 tak padne za oběť návratu na trávník. I s ohledem na to, že návrat do plné formy trvá po zranění asi stejně dlouho, jako rekonvalescence samotná věříme, že Fofana dokáže replikovat a zdokonalovat čísla, které zaznamenával v Leicesteru minulou sezónu a v Saint-Étienne rok předtím.

Srovnávat stopery podle statistik je vždy obtížné, vzhledem k tomu, že na této pozici se projevuje herní styl týmu více než kde jinde. Nemůžeme si ale pomoct, než poukázat na velmi špatné defenzivní statistiky Matthijse De Ligta od jeho přestupu do Juventusu: 1,3 odebrání míče, 0,9 zachycených přihrávek, 1,5 bloků, všechny statistiky přepočteny na 90 minut hry, to jsou výrazně podprůměrná čísla. Nijak zvlášť nevyčnívá ani 2,9 vyhraných hlavičkových soubojů za 90 minut. Navíc, ačkoliv De Ligt zaznamená za zápas poměrně hodně přihrávek, většinou jsou to přihrávky na jistotu, nic moc tvůrčího. Z tohoto důvodu, ačkoliv je De Ligt známý a veřejností poměrně vysoce hodnocený, nemá v této debatě vlastně ani co dělat.

Zato Dayot Upamecano podává v Evropských top pěti ligách velmi dobré výkony. Na základě zhruba stejného počtu minut, jako nasbíral De Ligt v Juventusu, zaznamenal Upamecano v Lipsku, a i letos v Bayernu podstatně lepší čísla: 2,3 odebrání míče, 1,7 zachycených přihrávek, jen 1,4 bloků, ale v týmech, které na rozdíl od Juventusu nemají tendenci bránit v hlubokém bloku, a k tomu navíc 3,5 vyhraných hlavičkových soubojů, znovu, rozhodně ne v týmech, které odvrací jeden cent do vápna za druhým. Vyjma bloků jde o velmi dobrá čísla, v případě odebraných míčů a hlavičkových soubojů, ale také vyvinutých tlaků v presingu dokonce o čísla elitní. Podobně tomu je u přihrávek. Samozřejmě, teď v Bayernu má Upamecano platformu, kde může množství přihrávek sbírat jako na běžícím páse. Drtivou většinu minut ale odehrál v Lipsku, a i proto je jeho 98% percentil ve srovnání vyslaných přihrávek respektování hodný. Zároveň je velké množství jeho přihrávek, téměř 5 za zápas, klasifikováno jako progresivních. Podobně na tom je Upamecano v množství progresivních vedení míče. Defensivně solidní, silný ve vzduchu, ale také konstruktivní a schopný vyvézt míč středem hřiště Dayot Upamecano si hlasitě říká o místo na této soupisce.

To mu však vyfoukl Wesley Fofana. Než se však podíváme na jeho statistiky, pojďme v krátkosti zhodnotit šance Konatého a Lacroix. Konaté je bohužel podobný případ jako De Ligt. Pohled na čísla nenasvědčuje, že by mělo jít o obránce světové třídy. Je ale zapotřebí vzít v úvahu, že jeho statiky jsou zprůměrovány z daleko menšího počtu odehraných minut, a také že značnou část těchto minut nasbíral po příchodech z lavičky na pozdější část zápasu, kdy už mohlo být o výsledku rozhodnuto a hra ztratila svůj náboj. To se dělo zejména v dobách, kdy se vracel ze svých zranění. Právě zranění mohou Konatého stát dosažení skutečné světové třídy. V čem však vyniká, je progresivní vedení míče a schopnost jít jako stoper jeden na jednoho. Ve srovnání úspěšných driblingů je jeden z nejlepších na světě (98% percentil). V týmu, jako je Liverpool tak skutečně může vyniknout a sehrát důležitou roli. Maxence Lacroix, na druhou stranu, zaznamenává vynikající defenzivní čísla. Odebrané míče, zachycené přihrávky, bloky, odklizené míče, tam všude patří do elitní společnosti. Ano, je složité odhadnout jako by tato čísla vypadala v klubu, který tráví víc času na míči, neberme ale Lacoix zásluhy za vynikající defenzivní výkony. V čem zaostává je však hra na míči. Zejména úspěšnost přihrávek 84 % není na stopera vůbec dobrá. Může to být ale způsobeno tím, že se Lacroix pokouší o průnikové přihrávky a v lepším celku se může tato statistika spravit sama od sebe. Zároveň není Lacroix nejsilnější ve vzduchu. Tak jako tak, bude zajímavé sledovat, jak se jeho hra vyvine po přestupu do většího klubu, případně v budoucnu ve Wolfsburgu, pokud klub postaví kolem svých současných opor silný tým.

Wesley Fofana už v takovém týmu sezónu strávil a víme tedy, co ve velkém klubu dokáže předvést. Co nás přesvědčilo, že Fofana může předčít Upamecana v souboji o nejlepšího stopera dvacátých let, jsou srovnání v klíčových statistikách. Ačkoliv Upamecano vede ve většině srovnání, kde Fofana zaznamenává třeba jen nadprůměrná čísla, v klíčových statistikách zaznamenávají oba ze stoperů vynikající čísla. Fofana je silný ve vzduchu, 3,8 vyhraných soubojů za 90 minut hry, defenzivně solidní, 2,4 odebraných míčů a 1,9 vystihnutých přihrávek za 90 minut hry, silný na míči, 67 přihrávek s 88% úspěšností za 90 minut hry, ale také s tendencí být konstruktivní a tvůrčí, a dále 6,5 progresivních vedení míče, v čemž překoná 98 % stoperů v top ligách. To vše v dresech Saint-Étienne ve Francouzské Ligue 1 a Leicesteru City v Anglické Premier League. Právě fakt, že Fofana si připisuje takové čísla v klíčových metrikách ve velmi kompetitivní Premier League v týmu, který určité zápasy dominuje, avšak řadu dalších si musí vybojovat proti shodně silným nebo dokonce silnějším soupeřům staví Fofanu o stupínek výš, než kde stojí Upamecano.

Sven Botman (LCB)

O levonohé střední obránce je tradičně nouze. Zároveň to úplně nevypadá, že by se do budoucna měla situace nějak výrazně zlepšit, jelikož výběr mladých levonohých stoperů s velkým potenciálem není nijak velký. Prakticky bezkonkurenčně si mezi nimi o své místo v naší sestavě řekl stoper Lille Sven Botman. Do Lille přestoupil z holandského Heerenveenu v létě 2020 a okamžitě se stal klíčovým členem obranné čtyřky francouzského celku, když ze 38 ligových utkání nastoupil do 37 a odehrál jen v lize přes 3300 minut, čímž výrazně pomohl Lille k zisku ligového titulu. Má zkušenosti s Evropskou ligou a přičuchnul i Champions League. Dá se očekávat, že právě do celku hrajícího nejvyšší evropskou soutěž bude po sezóně tou dobou dvaadvacetiletý nizozemec putovat, protože po odchodu trenéra Christophera Galtiera to nevypadá, že Lille bude moct Botmanovi praxi v milionářské soutěži nabídnout i v ročníku 2022/23.

Přikládat přílišnou váhu Botmanovým statistikám nemá moc smysl, jelikož data do nich putovala výlučně z velmi dobře chráněné pozice stopera v Galtierovo Lille. Botman tak neměl příležitost zaznamenat jakkoliv smysluplná čísla soubojů, zachycených míčů ani jiných defenzivních statistik, jelikož krajní obránci v systému, který Lille minulý ročník hrálo, zůstávali hluboko v poli a poskytovali tak krytí středním obráncům. Zároveň byla stoperská dvojice chráněna zataženou záložní dvojící – při bránění v hlubokém bloku dokonce čtveřicí.

Co je možné říct s jistotou, Botman je vynikající na míči. Jeho přihrávky jsou nejen úspěšné, ale zejména tvůrčí. Připisuje si v průměru 4,2 progresivních pasů za 90 minut hry, více než 88 % středních obránců v top 5 ligách. Zároveň není Botman marný hlavičkář, ale množství jeho vyhraných hlavičkových soubojů by mohlo klesnout s přestupem do více expanzivnějšího celku. Zároveň by s tím mělo výrazně stoupnout množství defenzivních akcí, které Botman podnikne. S čísly, která si připisuje na míči bychom čekali, že bude putovat do celku, který dominuje držení míče a preferuje kontrolovat tempo hry. Právě absence jakéhokoliv presingu, výraznějšího množství odebraných míčů a zachycených přihrávek dělá z Botmana pro potenciálního zájemce trochu zajíce v pytli.

My však věříme, že se Sven Botman dokáže adaptovat, ať už povedou jeho kroky kamkoliv, a že jeho schopnosti ho vynesou do pozice jednoho z nejlepších stoperů dekády, dost možná právě toho nejlepšího levonohého středního obránce dvacátých let.

Alphonso Davies (LB)

Kandidát na post levého obránce se vybral takřka sám. Ačkoliv můžeme zvážit konkurenci v podobě Nuno Mendese, případně Joška Gvardiola, jen těžko můžeme nevybrat Alphonsa Daviese. Vítěz treblu s Bayernem Mnichov, Davies byl klíčovým hráčem bavorského celku od svého příchodu do Německa.

Podívejme se pro srovnání na jeho konkurenty. Začněme s devatenáctiletou posilou francouzského PSG, Nuno Mendesem. Mendes před přestupem do Paříže, pro letošek na hostování, od příštího léta trvale, hrál v Portugalsku se Sporting CP. Čísla z portugalské ligy nebývá příliš záhodno brát v úvahu, zvlášť pokud je hráč zaznamená za Sporting nebo Porto. Pokud jde o jeho statistiky z Paříže, PSG je v Ligue 1 natolik dominantní, že se to nepochybně výrazně podepíše na statistikách jednotlivých hráčů. Další problém je, že v top 5 ligách nahrál Mendes v tuto chvíli jen asi 500 minut, nemáme tak dost velký a spolehlivý vzorek, abychom mohli z jeho čísel něco extra vyčíst. Přesto, není možné nezmínit, že v této sezóně je mezi krajními obránci Mendes takřka nepřekonaný v počtu zachycených a zablokovaných přihrávek. Při hře na míči se nepokouší o nic složitého a hra více na jistotu se podepisuje i v úspěšnosti přihrávek, takřka 88 %. Mimo to je Mendes dobrý dribler, vyhýbá se chození do koncovky, raději hledá spoluhráče a připisuje si dobré množství vytvořených příležitostí, i když, v PSG se to tvoří jedna radost. Uvidíme, jak se Nuno Mendes ukáže v příštích pár letech zejména v Champions league, ale na tom, co vidíme dnes, se dá velmi dobře stavět. Zvlášť, když hrajete pod Mauriciem Pochettinem, který má s výchovou krajních obránců výbornou historii.

Dalším zmíněným byl Joško Gvardiol. Devatenáctiletý Chorvat, který letos vzal Bundesligu útokem. Po letním příchodu do Lipska z Dinama Zagreb, za které odehrál v dospělém fotbale 52 utkání, si hned řekl o místo v základní sestavě. Díky zápasům, které se Zagrebem odehrál v kvalifikaci Ligy mistrů a následně v Evropské lize máme také dobrý vzorek relevantních dat, abychom mohli něco vysuzovat z jeho statistik. Ty jsou však zkreslené tím, že Gvardiol střídá role levého krajního obránce a levého stopera, zatím odehrál na obou postech zhruba stejně zápasů. I v Lipsku je využíván buďto jako krajní obránce v obranné čtveřici nebo jako krajní stoper ve stoperské trojici. Ono mu ta defenzivní role sedí daleko víc, s 2,8 odebranými míči za zápas, 2,2 zachycenými přihrávkami, 3,3 odklizenými balóny, ale hlavně s 2,2 vyhranými hlavičkovými souboji za 90 minut hry. Hlavičkář je tento 1,85 m vysoký Chorvat excelentní. Nejen, že má výbornou úspěšnost v hlavičkových soubojích, což je u takto mladého hráče vzácné, Gvardiol dokáže hlavou také zahrozit. Připisuje si střelu skoro každý zápas a s necelým 0,1 předpokládaným gólem za zápas si mezi krajními obránci nevede vůbec špatně. Ačkoliv Gvardiol rád dribluje (1,1 úspěšných driblingů/90 minut) a je hrozbou v soupeřově vápně (2,0 doteku s míčem v soupeřově pokutovém území/90 minut), ostatní ofensivní statistiky váznou. Gvardiol není nejsilnější v centrování, a vlastně ani ve hře na míči obecně. Na krajního obránce má lehce podprůměrné počty i úspěšnost přihrávek. Na stopera to jsou potom opravdu špatná čísla. Samozřejmě to může být tím, že většinu minut, ze kterých statistiky čerpáme, odehrál s Dinamem Zagreb v Evropských pohárech, ale i kdyby se čísla zlepšila úměrně kvalitě spoluhráčů kolem něj, pořád má na míči na čem pracovat. Mimo to je Gvardiol temperamentní a má problémy s disciplínou. To jsou ale všechno věci, které se dají u mladého hráče potrénovat a Gvardiol tak má skutečně vysoký potenciál jako defenzivně laděný krajní obránce, případně možná rovnou jako stoper.

Ani jeden ze zmíněných hráčů se ale nemůže rovnat s Alphonso Daviesem. Kanadský, původně křídelník, který začal na postu levého obránce nastupovat nejprve v národním týmu a následně i za Bayern patří s téměř 10 progresivními vedeními míče a 3,5 úspěšnými driblingy za 90 minut hry mezi nejlepší 1 % krajních obránců v tomto srovnání. Mimo to je Davies jeden z nejlepších v počtu, ale také úspěšnosti přihrávek, což je úctyhodné, vzhledem k tomu, kolik jeho přihrávek je tvůrčích nebo progresivních. Davies zkrátka chce hrát směrem dopředu a je v tom bez debat nejlepší krajní bek na světě. U dvacetiletého hráče zároveň není velké překvapení, že finální produkt trochu pokulhává. Phonzie, jak je přezdívaný, nechodí moc často do koncovky, raději hledá spoluhráče. Vytváří 2,4 střeleckých příležitostí každých 90 minut, což rozhodně není špatné, zvlášť vezmeme-li v úvahu jací tvůrci hrají kolem něj, mohlo by to ale být lepší, případně kvalita těch střeleckých příležitostí by mohla být lepší, jelikož množství předpokládaných asistencí za počtem vytvořených příležitostí trochu pokulhává, a nějak se nám nezdá, že by to bylo kvůli kvalitě střelců, kteří v Bayernu jsou.

Davies ale není vynikající jen směrem dopředu, jeho rychlost slouží jako záchranná brzda směrem dozadu. Zvlášť v týmu, který vytahuje obranou linii velmi vysoko. Phonzie ale také zapisuje 2,6 odebraných míčů, 2,2 zachycených a 2,3 zablokovaných přihrávek každých 90 minut a rozhodně tak nezaostává za ostatními krajními obránci defenzivně. I pozičně na sobě mladý Kanaďan v posledních dvou sezónách výrazně zapracoval, a už tak nepotřebuje Davida Alabu nebo Ivana Perisice, kteří mu z úvodu ukazovali kde má na hřišti stát. Jedinou slabinou v jeho hře dnes zůstává úspěšnost v hlavičkových soubojích.

Ve dvaceti letech je Alphonso Davies skutečně neuvěřitelně vyspělý hráč a představa, že se fotbalově pořád posouvá a zlepšuje je děsivá. I kdyby třeba v budoucnu ztratit krok nebo dva ze své rychlosti, pořád bude nejrychlejším hráčem na hřišti. Obavy o jeho kondici jsou ale na místě, zejména kvůli drobným svalovým zraněním, které ho už v mladém věku pronásledují. Tak jen doufat, že jim Phonzie bude utíkat, jak jen to jde.

Eduardo Camavinga (CDM)

Ačkoliv se ještě uvidí, v jaký typ záložníka se Eduardo Camavinga vyvine, my jej řadíme do naší sestavy jako defenzivního, štítového záložníka. Stále teenager, Camavinga za sebou má necelou devadesátku zápasů za Stade Rennairs v nejvyšší francouzské soutěži a od léta 2021 si přivyká na madridský vzduch. Nedá se asi čekat, že se v Realu prosadí hned do základu, když proti němu stojí taková jména, jako Toni Kroos, Luka Modric a Casemiro. Zároveň, alespoň ve střednědobém horizontu se dá čekat, že Camavinga nebude pověřen primárně defenzivními úkoly. Od toho má španělský celek v záloze Brazilce Casemira. Camavinga se ale nestane ani dědicem role po Luka Modricovi. Dostávat míč blíž k soupeřově brance je asi to jediné, v čem skutečně exceluje Federico Valverde. Pokud tak Real Madrid nezmění rozestavení, nebo nějak více nezamíchá s kompozicí svojí zálohy, zbývá role, kterou zřejmě pomalu začne opouštět Toni Kroos. Ačkoliv Camavinga určitě není takový metronom, jako německý středopolař, dokáže úspěšně předávat míče svým spoluhráčům a s přenesením role hlavního tvůrce hry, či spíše toho, kdo určuje tempo hry, ze záložní řady na stopery, zejména v osobě Davida Alaby, by mohl Camavinga toto místo v týmu skutečně zastoupit a posunout trochu jiným směrem. V čem francouzský záložník exceluje, je především vyvíjení tlaku na soupeře a jejich napadání. V obou metrikách patří k nejlepším v Evropě, a to už ve svém věku… Zároveň je Camavinga skvělý driblér (1,7 úspěšných driblingů/90 minut) a také úspěšně vyváží míč nahoru po hřišti. Na rozdíl od Valverdeho pak ale nechodí do střely, ani nehledá spoluhráče který by vystřelit uměl, jen spíš míč předá tvořivějším spoluhráčům.

Camavinga by tak byl do budoucna nejlépe využit v záložní trojici s Casemirem a Valverdem jako box-to-box záložník, nicméně pověřený sbližováním soupeře a vyhráváním míče – podobně jako třeba Kanté v Chelsea. Právě Kantého roli by mohl Camavinga zdědit i ve francouzském nároďáku. Že po jeho vyhrání dokáže míč vyvést z nebezpečných míst je bonus. I když tak úplně nečekáme, že bude Camavinga hrát jako před obranou sedící štítový záložník, předpoklad, že bude pověřen především defenzivní činností nám stačí, abychom ho do sestavy zařadili jako defenzivního záložníka.

Samozřejmě má vyzyvatele v podobě Declana Rice. Ačkoliv pro West Ham vyhrává zpátky dost balónů, především díky svým vynikajícím číslům zachycených přihrávek, zbytek jeho defenzivních statistik není zase tak vynikající, jak byste mohli podle částek a klubů, které jsou spojovány s jeho možným přestupem, očekávali. Průměrné 2,2 odebraných míčů/90 minut, lehce nadprůměrné 1,7 bloků/90 minut, srovnatelně tak 1,6 vyhraných vzdušných duelů/90 minut, to nejsou čísla, která u dvaadvaceti letého štítového záložníka křičí ‚světová třída‘. Fakt, že hraje za West Ham není v jeho případě výhodou, dokonce to hraje v jeho neprospěch. Ačkoliv je West Ham pod vedením Davida Moyese velmi dobrý celek, očekáváte, že defenzivní záložník v týmu z lepšího středu tabulky bude v zápasech s elitními soupeři sbírat jednu defensivní akci za druhou. Navíc, sám Rice se chce stát více progresivním záložníkem. Nemá na to, s 5,7 progresivními vedeními míče/90 minut, zrovna špatně našlápnuto. Tak uvidíme, jestli bude z dnes dvaadvacetiletého Rice do budoucna štítový záložník, b2b záložník, nebo třeba dokonce stoper – právě na stopera ho chtěla údajně před rokem koupit Chelsea.

Jude Bellingham (CM)

Na pozici středního, resp. box-to-box záložníka, nemůže být debat o tom, že místo v budoucí sestavě dekády si zamluvil britský mladík Jude Bellingham. Narozený v létě 2003, Bellingham je neuvěřitelně mladý, ale přesto již velmi zkušený fotbalista. Hned z úvodu sezóny 2021/22 překročil hranici tří tisíc odehraných minut na nejvyšší úrovni. Během té doby si vydobyl přestup do Borussia Dortmund, kde je každý týden prvním jménem na soupisce.

A ještě aby ne, stačí krátký pohled na jeho statistiky a je jasné, že osmnáctiletý Belligham už teď patří mezi nejlepší záložníky na světě. 1,58 střel, 2,45 vytvořených střeleckých příležitostí, 0,16 předpokládaných nepenaltových gólů, to vše během 90 minut hry jej řadí mezi 15 % nejlepších záložníků v Evropských top pěti ligách ve všech těchto kategoriích. Ostatní ofensivní srovnání jsou na tom podobně. S počtem dotyků v soupeřově vápně, obdržených progresivních přihrávek a úspěšných driblingů pak patří mezi nejlepších 5, resp. 7 % záložníků.

Nezaostává ani defensivně. Necelých 23 presingů, 2,72 odebraných míčů, 2,45 bloků, 1,58 vyhraných hlavičkových soubojů, všechny čísla přepočteny na 90 minut hry, to jsou skutečně elitní statistiky. Jediné, kde lehce zaostává za zbytkem záložníků v Evropě je počet zachycených přihrávek, což ale může vyplývat ze stylu hry, který BVB předvádí a jeho role v týmu. Podobná logika by se dala aplikovat na jeho čísla množství a úspěšnosti přihrávek a progresivních přihrávek. Zkrátka asi jediné, co Jude Bellingham není, je tvůrce hry.

Jediné, kde bychom rádi viděli vyšší hodnoty, je metrika progresivních vedení míče (vedení míče, které posune míč směrem k soupeřově brance alespoň o 5 yardů, nebo vedení míče do soupeřovo pokutového území – vyjma vedení míče ve 40 % hřiště, počítáno od vlastní branky). Jako elitní b2b záložník by měl Bellingham zaznamenávat víc takových vedení, než 4,2/90 minut, které u jeho jména svítí nyní. Pokud je ale tohle jediná výtka, kterou můžeme udělit osmnáctiletému hráči, není se moc o čem bavit.

Kylian Mbappé (RW)

Ano, možná trochu podvádíme, když přesouváme Mbappého na pravé křídlo. Dá se zřejmě očekávat, že z něj bude hrotový útočník, případně bude jako hroťák působit z křídla, podobně jako třeba Mo Salah. Chceme se ale vyhnout tomu, abychom proti sobě na pozici hrotového útočníka stavěli Kyliana Mbappého a Erlinga Haalanda. Volit mezi těmito dvěma střelci by bylo extrémně složité, a když může být De Bruyne považovaný za záložníka, aby se každý rok dostal do sestavy sezóny v Premier League a nestalo se, že ho o místo připraví třeba právě Salah, proč bychom nemohli mi považovat Mbappého za křídelníka?

Když máme tuto formalitu za sebou, je teď vůbec potřeba obhajovat, že jsme do této sestavy Mbappého zařadili? Ať už ho srovnáváme s hrotovými útočníky nebo křídelníky, Mbappé z hlediska útočných statistik patří ve většině srovnání k top 1 % na této pozici. Jako křídelník by bylo žádoucí, kdyby si připisoval více asistencí a vůbec více zapojoval ostatní spoluhráče. Zvlášť, když ti spoluhráči jsou Messi a Neymar. V elitním klubu by neměly Mbappého čísla vypadat jako čísla hráče, který je, řekněme, velkou rybou v malém rybníce. Pokud by si svá současná čísla pasů a jejich úspěšnosti udržel i po úplném přesunu na hrot, byly bychom spokojeni, trochu se ale obáváme, že to tak úplně nedopadne.

Další, kde Mbappé naprosto pohoří, srovnáme-li ho s jinými forwardy, je nepřekvapivě defenzivní činnost. Ne, že by měl útočník předvádět defenzivně nějaké heroické výkony, možná bychom ale rádi viděli alespoň nějaké zapojení do presingu, či nějaký ten úspěšně vyhraný míč na soupeřově polovině. Zhruba jedna defenzivní akce za zápas je skutečně velmi, velmi málo.

Mbappé je, a dále bude elitní střelec. Obáváme se ale, že to může být na úkor zbytku týmu.

Florian Wirtz (CAM)

Na post desítky v naší sestavě dekády je obrovský přetlak. Výběr jsme zúžili na čtveřici: Mason Mount, Phil Foden, Pedri a Florian Wirtz.

Pedri, ačkoliv považovaný za ofensivně laděného záložníka v záložní trojici, zaznamenává skutečně minimální množství ofensivních statistik – 0,9 střel, 0,12 asistencí, 0,14 xA (předpokládaných asistencí), 0,1 nepenaltových gólů, 0,14 npxG (nepenaltových předpokládaných gólů), 0,86 vytvořených střeleckých příležitostí; skutečně slabá ofensivní čísla ve srovnání s ofensivními záložníky. Jsou to dobrá, až velmi dobrá čísla pro středního záložníka, aby to ale Pedriho vyřadilo ze souboje o post desítky to ale asi stačí. Mimochodem, co vyřazuje Pedriho ze souboje o post středního záložníka v naší sestavě jsou jeho defenzivní čísla – vynikajících 25 presingů a 2,3 bloků za 90 minut jsou sestřeleny výrazně podprůměrnými 1,9 odebráními míči a 1,12 zachycenými přihrávkami za 90 minut a absolutně mizernými 0,24 vyhranými hlavičkovými souboji za 90 minut (nejhorší 2 % mezi středními záložníky). Nezmínit Pedriho vůbec by ale bylo trestuhodné. Kdybychom zvolili rozestavení 4-3-3, měl by totiž podstatně větší šanci dostat se do sestavy.

Podobně na tom je Mason Mount. To je totiž hráč, který je buďto velmi defensivně odpovědný ofensivní záložník s dobrými tvůrčími čísly a slabým gólovým produktem, nebo střední záložník s vynikajícími tvůrčími čísli a velmi dobrým gólovým produktem, ale defensivně extrémně slabý s podprůměrnými čísly přihrávek, zejména jejich (ne)úspěšnosti. Bezpochyby neuvěřitelně talentovaný a efektivní hráč, nicméně je složité ho specifikovat jednou rolí nebo pozicí, a proto jej asi neuvidíme v moc sestavách sezóny nebo dokonce v sestavě dekády (podobně, jako třeba dnes Thomas Müller, který je vynikající, má skvělá čísla, ale prostě nebývá v těchto sestavách a debatách, protože je složité jeho roli a pozici uchopit).

Phil Foden je už zajímavější konkurent. 0,25 xA, 0,27 asistencí, 0,31 npxG, 0,40 nepenaltových gólů dokazují, že nemá Foden jen elitní produktivitu, ale hlavně, že skutečně proměňuje to, co by proměňovat měl. Je to udržitelné tempo a díky jeho věku lze očekávat zlepšení. Nižší čísla vytvořených střeleckých šancí a velmi vysoká čísla obdržených progresivních pasů ukazují, že mu dost pomáhá, že je součástí dobře namazané mašiny Manchesteru City. Fodenova tvůrčí čísla vůbec mimo finální třetiny nevypadají nijak zvláštně. Podobně defenzivní čísla. Z toho lze předpovídat, že Fodenova budoucnost skutečně je ve finální třetině, okolo soupeřovo pokutového území, případně přímo v něm. To znamená na křídle nebo třeba jako falešná devítka.

Tím se nám obrovský přetlak na pozici desítky trochu uvolnil. Dost možná to souvisí s tím, že tradiční desítka z fotbalu vymizívá – také proto, že se tvůrčí úkoly přesunuly na hráče hlouběji v poli.

Koho bychom za tradiční desítku ale určitě označili, je německý osmnáctiletý supertalent Florian Wirtz. Jde o tak výjimečný talent, že Leverkusen, za který momentálně hraje, jej ulovil z akademie FC Köln, kde Wirtz strávil deset let (2010-2020). Tyto dva celky přitom mají mezi sebou dohodu, že si nebudou vzájemně vykupovat talenty – je to proto, že Leverkusen je ‚v podstatě‘ předměstí Kolína (asi to úplně neříkejte v Leverkusenu, moc by se na vás netvářili).

Wirtz určitě nelení v presingu (20/90 min), je úspěšný ve vystihování přihrávek (1/90 min). Je skvělý na míči, v přímočaře hrajícím týmu nasbírá 44 přihrávek s 80 % úspěšností (obojí 72 % percentil). S rychlými křídelníky není na Wirtzovi dělat progresivní vedení míče, přebírá ale od křídelníků přihrávky v dobrých pozicích a následně dokáže velmi elitně tvořit kolem soupeřovo vápna – 0,27 xA, 0,39 asistencí a 4,22 vytvořených střeleckých příležitostí za 90 minut; případně dokáže sám zakončit – i přes nízký počet střel (1,41/90 minut) si připisuje dobré xG (0,21/90 minut). I gólů střílí víc, než se dá očekávat a jeho současná forma a produktivita gólů i asistencí lehce opadne. Wirtz a jeho současní i budoucí trenéři mají na čem pracovat, aby z jeho extrémního talentu vysekali hráče světových kvalit, rozhodně ale je na čem stavět a už ve svých 18 letech je Wirtz vynikající ofensivní záložník tak, jak je.

Jamal Musiala (LW)

Možná trochu nečekaně, na levé křídlo stavíme mladíka Bayernu Mnichov a dnes už i německé reprezentace Jamala Musialu. Ačkoliv odehrál některé zápasy i jako desítka, hrotový útočník, střední záložník, pravé křídlo nebo jako levý i pravý záložník, zdá se, že našel své místo právě a primárně jako levý křídelník. A čísla osmnáctiletého Jamala jsou skutečně úctyhodná. I když vezmeme v úvahu, že Bayern hraje velmi vysokou linii a soustředí se na presing, Jamal Musiala s necelými 25 presingy za 90 minut hry patří mezi nejpracovitější křídelníky v tomto srovnání. Ještě lépe, v nejlepším jednom procentu křídelníků, je na tom v počtu odebraných míčů a zachycených přihrávek. Podobně na tom je s množstvím bloků. Paradoxně, drobný a mladinký Musiala si nevede vůbec špatně v hlavičkových soubojích.

Je zajímavé, že jsme u útočného hráče nejdříve zmínili defensivní statistiky, není to ale vůbec proto, že by ve hře na míči nějak zaostával. Více, jak 80% úspěšnost přihrávek je další parametr, kde za sebou Musiala nechává drtivou většinu křídelníků. Pro hráče, který tráví tolik času v útočné třetině jde o vynikající čísla. Se třemi úspěšnými driblingy je to stejný případ. Elitní jsou i ostatní čísla vedení míče a přihrávek.

Finální produkt samozřejmě u osmnáctiletého hráče potřebuje vypilovat. Musiala zaznamenává více gólů i asistencí, než by měl dle metriky xG a xA. Dá se očekávat, že tohle se vyrovná postupem času, s tím, jak Jamal Musiala nasbírá více minut, ze kterých se budou data průměrovat. Otázkou zůstává, zda bude Musiala spíše tvůrcem nebo gólovým hráčem. Čísla, která by mohla nasvědčovat jedno nebo druhé jsou velmi podobná.

Pokud teď pochybujete o počtu minut, které Musiala nabíral, napříč více jak padesátkou zápasů za první tým Bayernu strávil na hřišti v době tvorby článku necelých 1400 minut. Vzorek, ze kterého vycházet tak máme dobrý.

Musiala navíc prošel i tzv. ‚eye test‘, kdy na pohled působí na hřišti velmi vyspěle a sebevědomě. Navíc jeho schopnosti zaujmou a člověk jej nikdy nepřehlédne. Už dnes je tedy Musiala vynikající křídelník, který má však tendenci občas zbytečně dlouho držet míč a potřebuje dopilovat finální produkt. To jsou věci, které samo sebou přicházejí s časem a zkušenostmi.

Ve srovnání s dalším levým křídelníkem, které se začíná prosazovat v jiném top klubu, Viniciusem Júniorem z Realu Madrid, je Musiala více tvůrčí, více zapojuje ostatní hráče a defenzivně má lepší čísla ve všech ohledech. Nedosahuje ale na tak vysoký předpoklad gólů a asistencí. Na to dohnat tento jediný aspekt, kde zaostává má Musiala stále ještě tři roky, o tolik je od Viniciuse mladší.

Vinicius Júnior je ale také velmi slibný hráč. Velmi aktivní v presingu, dobrý v blokování přihrávek, velmi přímočarý a vynikající ve vedení míče s vysokým množstvím progresivních vedení, driblingů i s množstvím doteků v soupeřově vápně. Nestřílí však tolik gólů, kolik by dle očekávání měl. Pokud dokáže udržet svou současnou formu a naplňovat potenciál, který dle statistik má, bude mít místo v základu Realu jisté několik dalších let. Otázkou ale je, jestli dokáže do budoucna ještě zapracovat na svém finálním produktu a být více produktivní a zároveň jestli neztratí formu pár let před koncem dekády, což by se dalo u křídelníka v jeho věku očekávat.

Věk, talent i současná čísla tak hrají pro Musialu, proto dostává naši důvěru a místo v sestavě.

Erling Haaland (CF)

Asi nemůže být pochyb o tom, že se zařazením Mbappého na pravé křídlo si roli středního útočníka uzurpuje Erling Braut Haaland. Stále pouze jednadvaceti letý, v anglickém Leeds rozený viking je střelcem nejvyšší kategorie. Jeden celý nepenaltový gól za 90 minut jej řadí mezi 2 % nejlepších forwardů v této metrice. O to zbylé procentu výš vyskakuje ve srovnání nepenaltových předpokládaných gólů, kde zaznamenává 0,8 xG/90 min. O něco podobně elitní jsou čísla jeho celkového počtu střel, ale také asistencí a předpokládaných asistencí a doteků s balónem v soupeřově vápně. Zkrátka a dobře, s balónem za soupeřovo obranou nebo ve vápně je tento norský kanonýr takřka nepřekonatelný.

Jeho čísla naznačují ještě jednu věc, Haaland střílí góly větším tempem, než metrika předpokládaných gólů očekává. Může se stát, že některý hráč se z metrik vymyká, pravděpodobnější ale je, že Haalandova čísla počtu vstřelených branek do budoucna malinko poklesnou na udržitelnou úroveň, nebo že statistiky nahání v zápasech se slabším, dost často již poraženým soupeřem tak, že nastřílí o nějaký ten gól navíc ve chvíli, kdy už protivník sklopil hlavu. Na tom samozřejmě není nic špatného, signalizuje to hlad po gólech – nejen hráčovo, ale i celého týmu. Zároveň je ale potřeba náležitě upravit očekávání ve velkých zápasech proti stejně kvalitním soupeřům, kde Haaland nemusí být vždy tolik produktivní.

Další, co nám Haalandova čísla naznačují, je jeho schopnost podat míč spoluhráči, který jej už jen uklidí do sítě. Haaland totiž zaznamenává velmi málo přihrávek, a to i na útočníka, jen asi 20 za zápas. Je v tomto ohledu v nejhorší třetině ve srovnání s jinými forwardy napříč evropskými top 5 ligami. Když to dáme vedle sebe s jeho, na hrotového hráče, relativně vysokými počty asistencí a přidáme k tomu trochu zkušenostní ze sledování Haalanda v Dortmundu, vyjde nám, že ačkoliv se do hry zapojuje velmi málo, v situaci, kdy může vybídnout spoluhráče ke snadnému zakončení se zachová nesobecky.

Zároveň se ale Haaland nezapojuje moc do napadání. Je schopný vystihnout slušné množství soupeřovo přihrávek, nechodí ale rád do souboje. Spíše čeká na svou příležitost a využije své rychlosti a výbušnosti, aby míč sebral. Není to tedy tak, že by na defenzivní stránku hry úplně rezignoval, spíš má ale svoji hlavu a dělá věci trochu specificky. Pokud to ale vede ke třiceti brankám za sezónu, kdo by si stěžoval.

Kdekoliv Haaland skončí, musí být využíván tak, jak mu sedí. Nevypadá to, že by se z něj v nejbližších letech stal kompletní útočník, který nejen dává góly, ale také drží míč zády k brance, zapojí spoluhráče a dokáže pro ně tvořit příležitosti, zapojí se do tvorby hry a je také první obranou linií. Jeho schopnost ‚hrát do plných‘ bude také dost možná v jeho příštím angažmá budit otázky, zvlášť, pokud skončí v Premier league. Vyhovuje mu totiž expanzní fotbal a ten měl doposud příležitost hrát kdekoliv byl.

Se zmínkou přestupu do Anglie se pojí ještě jedna obava a tou je Haalandovo koleno. Není to dlouho, co kolem proletěla informace, že by Haaland a tým lidí kolem něj preferoval přestup do Španělska právě z obavy o možné zdravotní problémy spojené s Haalandovo problémovým kolenem, než přestup do Anglie, kde se hraje více kontaktní fotbal.