Ještě by se z úvodu hodilo ustanovit, že sestavu budu skládat do rozestavení 4-2-3-1, které oba týmy alespoň příležitostně hrají a kde je možné zakomponovat spolehlivě všechny role, které jednotliví hráči plní – příklad, v záloze je místo pro šestku, osmičku i desítku, potažmo na desítku dát nejofenzivnějšího ze záložní trojice.
Článek je i jako video na YouTube:
Brankář
GREGOR KOBEL (BVB)
Nejtěžší rozhodnutí je hned na postu brankáře.
Vybrat mezi Péterem Guláscim a Gregorem Kobelem se ukázalo jako pořádná výzva.
Gulásci letos v lize obdržel 28 branek ve 27 zápasech.
Zatímco Kobel o deset víc, 38 ve 27 utkáních.
Oba dva si ale připsali 7 čistých kont.
Takovéhle srovnání je samozřejmě velmi hrubé a do hry vstupuje celá řada dalších faktorů.
Musíme se tak podívat na podprahová čísla.
Ty hovoří vlastně spíš ve prospěch Gulásciho.
Maďarský gólman je aktivnější, připisuje si 1,4 obranných akcí mimo pokutové území, s průměrnou vzdálenosti 18 yardů od branky (oboje naprosto elitní čísla).
Zatímco Švýcar si vystačí s 0,8 obrannými akcemi mimo své pokutové území a průměrnou vzdáleností 14,6 yardu od své branky.
Jako ‚sweeper keeper‘ má tak Gulásci navrch (zase teda nezohledňujeme třeba jak vysoko průměrně hraje obrana kterého týmu, ale nekomplikujme to zbytečně).
Kobel ale sbírá hned o 4 % víc centrů. A i když to může být způsobené do jisté míry zase tím, že BVB čelí většímu množství centrovaných balónů do svého pokutového území, označit Kobela za neaktivního brankáře, který se drží na gólové čáře, prostě nejde.
Oba brankáři jsou také zhruba shodně zapojeni do hry s míčem.
O individuálním přínosu brankáře vypovídá hodně metrika PSxG-GA (Post-Shot Expected Goals minus Goals Against), která zohledňuje i jak pravděpodobné je, že brankář střelu, která na něj míří, chytí.
Rozdíl obou brankářů je ale v tomto srovnání úplně minimální, oba chytí vlastně přesně to, co by měli.
Střely, kterým čelí Gulásci jsou podle dalšího ukazatele, PSxG/SoT (Post-Shot expected Goals per Shot on Target) obtížnější, přidají vyšší hodnotu do součtu xG (Expected-Goals) útočícího týmu.
To je ale proto, že obrana Lipska nepustí na svého brankáře tolik šancí, a ten tak musí dělat 2,4 zákroku za zápas, oproti 2,6, do kterých je nucen Kobel.
Navíc takřka se stejnou úspěšností.
Rozseknout tohle dilema tak musel vlastní názor.
Kobel především na podzim Dortmund podržel v zápasech, kdy nemělo mít BVB nárok na tři body.
I když se jeho předpokládané statistiky ve zbytku ročníku vyrovnali (jak mají ve zvyku, proto se na ně dá tak spoléhat), na podzim Dortmund skutečně držel a do velké míry právě díky němu jsou nějakým způsobem druzí.
Pravý obránce
NORDI MUKIELE (RBL)
Už někde dřív jsem nadhodil poznámku, že Marco Rose má na pravém beku k dispozici Thomase Meuniera, Mateu Morey a Felixe Passlacka, takže tam pochopitelně staví Mariuse Wolfa.
Ono, co jiného mu zbývá, když první tři zmínění jsou v jednom kuse v péči klubových lékařů.
A ačkoliv je podle mě Wolf velmi platných a schopným hráčem do sestavy, post pravého obránce v téhle jedenáctce pro sebe s přehledem urve Nordi Mukiele.
Sám odehrál jen něco málo přes polovinu dostupných ligových minut tuhle sezónu, pořád je to ale víc jak jeho konkurence z Porýní.
Dřív střední obránce, Mukiele exceluje především v defenzivní činnosti.
Na krajního obránce si připisuje vcelku podprůměrná tvůrčí čísla.
Směrem dozadu, respektive i dopředu, ve snaze vyhrát míč je ale vynikající.
15 presinků, 2,6 ‚tackles‘, 2,2 ‚interceptions‘, 2,13 bloků, to vše za 90 minut hry jsou čísla, která Mukieleho řadí v obranné činnosti mezi nejlepší čtvrtinu krajních obránců.
A to v týmu, který má tendenci většině zápasů dominovat (a když máte míč většinu utkání, těžko se sbírají statistiky v jeho vyhrávání zpět) a navíc dost často na postu křídelního obránce.
Mimo to, ačkoliv jsem napsal, že není žádný tvůrce, progresivních pasů dokáže sbírat požehnaně (4,91/90 min).
Taky je rád v soupeřově vápně a dokáže se několikrát za sezónu gólově prosadit.
Je to dost specifický a ojedinělý ‚skillset‘, s trenérem, který ho dokáže dobře využít je ale Mukiele velmi platným členem základní sestavy.
Pravý střední obránce
MOHAMED SIMAKAN (RBL)
Mohamed Simakan, ještě minulou sezónu stoper francouzského Strasbourgu, byl v létě obránce, na kterého si dělal zálusk snad každý druhý.
Nakonec posílil obranné řady býků z Lipska.
A že to posila byla. Jako nově příchozí, jednadvacetiletý hráč na klíčové pozici nasbíral do začátku dubna už přes 2500 minut ve všech soutěžích.
To mluví o velké důvěře trenéra.
Tu si ale musel Simakan zasloužit.
K tomu mu pomáhají stabilní, solidní výkony, kterými si vysloužil hned tři zařazení do ligového týmu kola.
Mě zaujala především jeho úspěšnost ve vzdušných soubojích, 74 %, která by byla úctyhodná i u ostříleného středního obránce, natožpak u mladého, do svého těla ještě nedorostlého benjamínka.
Právě spolehlivost je slovo, které mě napadá, když na Simakana přijde řeč.
Vysokou úspěšnost nejen ve vzdušných soubojích doplňuje dobrou kvalitou přihrávek a za celý náročný ročník jen jedinou chybou, vedoucí ke střele na branku.
Simakan je mediálně přehlížený.
To mu ale na kvalitách neubírá a zaslouženě patří do základu téhle sestavy.
Levý střední obránce
JOŠKO GVARDIOL (RBL)
Z velké neznámé v nepostradatelného člena základní sestavy a jednoho z nejsledovanějších obránců současnosti se během této sezóny vypracoval Joško Gvardiol, 20 letý Chorvatský primárně stoper.
Gvardiol do Lipska přicestoval teprve v létě z Dinama Zagreb za necelých €20 mil.
A i když pro bundesligový klub je €20 mil dost peněz, Gvardiol se ukazuje být úžasný kšeft.
Jeden z mála světlých bodů v krátké éře kouče Jesseho Marsche, Gvardiolova čísla nejsou úplně vypovídající, protože dost minut nasbíral na levém beku.
Od příchodu Domenica Tedesca hraje pravidelně ve stoperské trojici a tato role levonohému obránci velmi zjevně svědčí.
Jen málo klubů na světě dokáže ztratit své dva přední stopery (i když Konaté toho vloni za RB moc neodkopal, já vím) a vyztužit pro další ročník obranu.
Levý obránce
ANGELIÑO (RBL)
Na postu levého obránce nesmí chybět Španěl Angeliño.
Jasně, dalo by se argumentovat, že bývalý hráč Manchesteru City je skoro spíš křídlo než krajní obránce, to je ale role, kterou pro svůj tým plní a vede se mu zatraceně dobře.
Pět ligových asistencí okořeněných o dvě vstřelené branky, pravidelně k dispozici a na hřišti, k tomu jedny z nejlepších čísel asistencí a očekávaných asistencí, stejně tako vytvořených střeleckých příležitostí mezi krajními obránci v Evropě.
Navíc, ne že by měl letos konkurenci.
Z Dortmundu připadá v úvahu maximálně Raphaël Guerreiro, který se ale v tomto ročníku trápí buďto se zraněními, nebo s formou.
Defenzivní záložník
KONRAD LAIMER (RBL)
Pokud hledáme primárně defenzivního záložníka, výběr se nám zužuje na dvojice Can a Witsel z Dortmundu a Adams a Laimer z Lipska.
Witsel má problém držet tempo s bundesligovými útočníky i když je náhodou fit a Can je neřízená střela, která v pravidelně nepravidelných intervalech vyrábí chyby, srovnatelné s vlastními góly.
Zbývají tak Leimer s Adamsem. Zatímco Adams je z těchto dvou rozhodně ten rezervovanější hráč, jeho defenzivní čísla by přesto snesla trochu vyladit.
Do sestavy se tak dostává vlastně velmi aktivní záložník, čtyřiadvacetiletý Rakušan, Konrad Laimer.
Jeho progresivní čísla jsou výborná, jeho statistiky gólů a asistencí, včetně těch očekávaných, elitní. Hlavně si ale připisuje 36 presingů každých 90 minut, tedy nejvíce ze všech záložníků v Evropě, doplňujete to 3,2 ‚tackles‘ a namísto ‚interceptions‘ sbírá bloky, 2,13/90 minut hry.
B2B záložník
JUDE BELLINGHAM (BVB)
Osmnáct. Tomu smradovi je pořád osmnáct a už teď hraje skoro každou minutu, kdy je k dispozici a prakticky nechybí v základní sestavě.
Ba co víc, je v tom věku jeden z nejlepších záložníků světa.
Nechal bych tu výstřižek ze jeho fbref, který srovnává hráče s jejich konkurencí na stejné pozici v jednotlivých statistikách, ale vystačím si se sdělením, že jeho progresivní a ofenzivní statistiky svítí hodně jasnou zelenou.
Není to žádný extra tvůrce a dozadu taky čísla nesbírá (ačkoliv je aktivní v presingu, to mu neberu), ale tenhle klučina tady nemůže chybět.
Není o čem.
Ofenzivní záložník
MARCO REUS (BVB)
‚Pan Skleněný‘ je letos klíčovou oporou Dortmundu.
Jeho mediální přízvisko věčně zraněného hráče v posledních letech neplatí a podle toho, kdo tento medailonek Reusovi přiřazuje se dají třídit komentátoři a (samozvaní) punditi a experti na ty, kteří Dortmund skutečně sledují a ty, kteří si občas možná něco přečtou. A ještě blbě.
Reus letos překoná 2000 ligových minut. S přehledem.
Zatím odehrál přes 80 % všech dostupných minut napříč soutěžemi a jen v lize za svůj Dortmund nasázel 9 branek a připsal si 11 asistencí.
Řada z nich byla navíc velmi důležitá, protože je dával v zápasech, kdy se jeho tým dost trápil a on dokázal svým pasem nebo zakončením utkání rozlousknout.
Přidá se tak letos do úzkého klubu hráčů, kteří dosáhnou na dvouciferná čísla poštu jak gólů, tak asistencí.
Na již bezpečně třicátníka, tolikrát mediálně odepsaného a s takovou historií zdravotních komplikací si Marco Reus nevede jako spolehlivý tahoun špatně.
A já musím říct, že je radost sledovat, jak se tomuhle strašně sympatickému hráči taky konečně daří.
Jen kdyby se to dalo říct o celém jeho týmu…
Pravé křídlo / pravý ofenzivní záložník
CHRISTOPHER NKUNKU (RBL)
Nkunku v sestavě nemůže chybět.
16 gólů a 13 asistencí ve 28 ligových zápasech je vizitka, kterou se může chlubit jen velmi vybraná společnost.
V Lize Mistrů jsou na tom jeho čísla podobně (7 gólů, 2 asistence, 531 minut).
Nkunku navíc dává nejvíc svých gólů zevnitř pokutového území. I díky tomu by dávalo smysl hrát ho středem, stejně jak to dělá jeho kouč, Domenico Tedesco.
Relativní nouze o křídelníka, zažívajícího dobrou sezónu ale zaúřadovala, a Nkunku se tak stěhuje zpátky na křídlo.
Dokud hrál jako křídelník, byl to především tvůrce. V předchozích ročnících sbíral víc asistencí než gólů.
Dva roky nazpátek to bylo dokonce 15 asistencí proti „pouhým“ 5 gólům. To když na hrotu za býky řádil Timo Werner.
Nkunku tak zjevně disponuje dostatečnou kvalitou, ale především fotbalovou inteligencí, aby zvládl různé role napříč útočným trojzubcem, či jiným uspořádáním.
Něco, z čeho by rádi těžili třeba v Mnichově, Liverpoolu nebo Paříži, pokud můžeme věřit spekulacím.
Lipsko ale nemá důvod 24 letého útočného univerzála prodávat a má zdroje, aby mu nabídli novou, lukrativní smlouvu.
Pokud to se svými ambicemi myslí vážně, měli by si Nkunku pojistit ať to stojí co to stojí.
Levé křídlo / levý ofenzivní záložník
DOMINIK SZOBOSZLAI (RBL)
Stejná nouze, která vyšoupla Christophera Nkunku zpátky na křídlo, zaúřadovala i na druhém ‚flanku‘.
Místo na levém kraji ofenzivní zálohy by si skoro zasloužil Giovanni Reyna. Je ho obrovská radost sledovat a v devatenácti letech si připisuje gól nebo asistenci každých 144 minut.
Problém je ale v tom, že skrz zranění odehrál těch minut v lize jenom 434. Do budoucna to má být následovník Marca Reuse a já bych se pod tadyten plán Dortmundu mohl klidně podepsat. Určitě si ho nenechte ujít, když ho někdy zahlídnete v základu a zápas s ním si pusťte.
Podobný problém s nedostatkem odehraných minut nastává i u Daniho Olma. 3 góly a 3 asistence v 550 ligových minutách jsou paráda. Těch 550 ligových minut mi ale brání v tom, ho do sestavy zařadit.
Pomyslný prostor tak dostává jeho spoluhráč Dominik Szoboszlai. Aspoň jeden ze trojice Maďarů z Lipska se tak do jedenáctky prokousal.
Szoboszlaiovi 4 góly a 6 asistencí ve třinácti stech ligových minutách je skutečně dobrý návrat. Tím spíš od 21 letého hráče, který (ještě) není pravidelných členem základní sestavy.
Navíc jeho aktivita v presingu, 21/90 minut hry, ale třeba i progresivní čísla a vysoké číslo vyhraných hlavičkových soubojů – u mladých hráčů vzácné; ukazují, že Szoboszlai skutečně patří mezi elitu ve své pozici.
Pokud se příští rok v Lipsku konečně pořádně rozehraje, nebude Lipsko lovit jen Dortmund, ale rovnou Bayern.
Hrotový útočník
ERLING HAALAND (BVB)
Už už bych na devítku stavěk Christophera Nkunku. Kdyby bylo víc z čeho vybírat na křídlo, Haaland v týmu prostě není. Pomohla mu taky delší aklimatizace Andrého Silvy, který nezažívá v Lipsku nejlepší ročník.
Proč bych Haalanda do sestavy nejradši nedal, zbláznil jsem se?
Ne, jen ten klučina tuhle sezónu (článek vzniká 5.4.) zatím nastoupil jen do 18 bundesligových utkání.
Jeho čísla navíc tento kalendářní rok enormně upadla.
2021 | 0,96 xG/90 minut | 1,25 gólu/90 minut | 1363 minut
2022 | 0,57 xG/90 minut | 0,59 gólu/90 minut | 606 minut
To je 41% úpadek xG/90 min & 53% úpadek G/90 min.
Za analýzu pomyslně děkuji Stefanu Bienkowskému, anglicky píšícímu novináři, který se věnuje Bundeslize. Rozhodně se vyplatí ho sledovat!
I z počtu odehraných minut je možný vyčíst, že Haaland prostě není spolehlivě k dispozici.
Nechcete útočníka, který sice sází góly jako divý, takže mu logicky uzpůsobíte své rozestavení a taktické pokyny, když se nemůžete spolehnout, že bude moct nastoupit.
Navíc jsou utkání, kdy Haaland úplně zmizí a mimo gólů týmu zas tak moc nenabízí.
Ale v těch 18 zápasech, které tuhle sezónu odehrát dokázal prostě nasázel 16 branek a přidal 6 asistencí.
To ho prostě do sestavy zařadit musím, i když byl s to zahrát jen 55 % dostupných minut.
Trenér
DOMENICO TEDESCO (RBL)
Kdybych měl volit mezi Marcem Rosem a Domenicem Tedescem, nepotřeboval bych dlouho přemýšlet.
Rose si vedl velmi dobře s Gladbachem a v Dortmundu se trápí dost možná i kvůli špatně sestavené sestavě, které na klíčových postech chybí kvalita.
Tedesco si však v Bundeslize udělal jméno už jako kouč Schalke. Tehdy, jak se později ukázalo, ne úplně kvalitní sestavu vyzdvihl až na druhé místo v lize.
Co dokázal teď v krátkém čase s Lipskem je pak úctyhodné.
Především si cením jeho schopnosti identifikovat problémy, stanovit priority a vyřešit je.
Lipsko bylo dle mého názoru od jeho příchodu nejlepším týmem v Bundeslize a tak jednoznačně patří na lavičku, aby šikoval tuhle jedenáctku.
