Taky jako video na YouTube:
Už jsme se viděli ve finále…
Píše se rok 2004. Český národní tým nabitý hvězdnými jmény jako jsou Petr Čech, Tomáš Ujfaluši, Tomáš Rosický, Karel Poborský, Pavel Nedvěd, Jaroslav Plašil, Vladimír Šmicer, Jan Koller nebo Milan Baroš cestuje na EURO do Portugalska.
V těžké skupině s Nizozemskem, Německem a Lotyšskem získávají Češi všech devět bodů a postupují z první příčky. Ve čtvrtfinále drtí Dány 3-0. Semifinálový los přiděluje českému výběru nepříjemného soupeře, nečekaného semifinalistu, který právě porazil velmi nezáživným způsobem Francii a za celý turnaj zatím nastřílel stejný počet gólů jako samotný Milan Baroš. Čechy v semifinále čeká Řecko.
Nechvalně proslulý zápas, kdy Český nároďák prohrál s outsiderem, který postoupil do finále a dokončil svou jednogólovou nekoukatelnou jízdu za titulem, když porazil i domácí Portugalce a vysloužil si titul nejméně zaslouženého mistra Evropy známe všichni, ať už z vyprávění, nebo jsme ho sledovali živě.
Co se vlastně v zápase s Řeckem stalo? Zápas šel za nevyhnutelně bezbrankového stavu do prodloužení. V čase 14:58 (104:58), v úplném závěru první části prodloužení, Češi inkasovali. Za normálních okolností by měli druhých patnáct minut na srovnání a zápas by rozhodovaly penalty. Ne však v roce 2004, kdy na EURO platilo velmi nepopulární ‚pravidlo stříbrného gólu‘. Český výběr tak už neměl možnost skóre srovnat a putoval domů s bronzovou medailí.
Co to teda bylo ‚pravidlo stříbrného gólu‘…
‚Pravidlo stříbrného gólu‘ byl způsob určení vítěze utkání v prodloužení. Prodloužení se hraje dvakrát 15 minut a dnes jsme zvyklí, že ať padne gólů kolik chce a ve které části prodloužení chce, celých přidaných 30 minut se dohraje a až následně je rozhodnuto podle výsledku, v případě další remízy se jde do penalt.
Toto pravidlo však stanovovalo, že pokud některý tým vstřelil gól v první části prodloužení, dohrávala se jen tato část. Pokud tedy, například začalo prodloužení za stavu 1-1 a jeden tým vstřelil branku v první části prodloužení, která tedy skončila stavem 2-1, druhá část prodloužení se nehrála a zápas byl rozhodnut. Mohlo se ale také stát, že v první části prodloužení soupeř vyrovnal, tehdy se druhá část prodloužení samozřejmě hrála, nebo dokonce zápas stihl v patnáctiminutovém úseku otočit a vyhrát tak 2-3.
Jednoduše řečeno, pokud některý tým vyhrál už první část prodloužení, to tedy neskončilo remízou, zápas končil už po prvních patnácti minutách.
Pravidlo platilo od roku 2002 a upustilo se od něj po EURO 2004.
Jak se liší od ‚pravidla zlatého gólu‘…
‚Pravidlo stříbrného gólu‘ bylo představeno jako milosrdnější způsob rozhodnutí zápasu v porovnání s ‚pravidlem zlatého gólu‘. ‚Pravidlo zlatého gólu‘ jednoduše stanovovalo, že vítězem zápasu se stal tým, který v prodloužení vstřelil gól jako první.
První reprezentační mezinárodní turnaj, kde se toto pravidlo, jinak také nazývané ‚náhlá smrt‘, zavedlo bylo EURO 1996. V roce 2002 bylo nahrazeno ‚pravidlem stříbrného gólu‘. Pravidlo se také uplatňovalo několik sezón v Poháru EUFA (předchůdce Ligy mistrů) a na Mistrovství světa, tedy i pod záštitou FIFA, nejen UEFA.
A proč to bylo celý úplná blbost…
Zavedení ‚pravidla zlatého gólu‘, kdy inkasovat v prodloužení znamenalo prohrát, mohlo mít jediný následek: nikdo nechtěl otevřít obranu a prodloužení tak většinou vypadala jako tréninkový nácvik obrané fáze hry. Problémem byl také extrémní tlak na rozhodčího v hraničních situacích a zvyšující se bezpečnostní riziko ze strany nespokojených fanoušků.
Proto bylo toto pravidlo zanedlouho nahrazeno podobně uhozeným ‚pravidlem stříbrného gólu‘. To mělo předcházet negativní hře a dát týmu, který v prodloužení inkasoval, šanci skóre vyrovnat. Navíc mělo ubrat na nejistotě nejen fanouškům, ale také bezpečnostním sborům ve věcech čistě praktických: například kdy zápas skončí a v kolik tedy pojedou domů, stihnou poslední metro nebo si vezmou taxi, případně odejdou dřív, ale co když padne gól třicet vteřin po jejich odchodu a oni odešli zbytečně?
Zavedení ‚pravidla stříbrného gólu‘ sice pomáhá řešit všechny problémy spojené s ‚pravidlem zlatého gólu‘, pořád jde ale o polovičaté řešení ve srovnání s běžným formátem prodloužení. Tak například, chcete dát týmu, který inkasoval šanci vyrovnat? Dohrát aktuální část prodloužení je lepší než odpískat konec rovnou. Víte ale, co je nejlepší? Dohrát prodloužení celé! Stejná logika se dá uplatnit na každý jediný důvod, který Mezinárodní fotbalová federace jmenovala pro nahrazení ‚pravidla zlatého gólu‘ ‚pravidlem stříbrného gólu‘.
Na rozdíl od ‚pravidla zlatého gólu‘, které rozhodlo několik velkých finále, ‚pravidlo stříbrného gólu‘ rozhodlo jeden jediný zápas na velkých turnajích: semifinálovou porážku českého týmu na EURO 2004. Škoda že nikomu v Radě Mezinárodního fotbalového svazu nedošlo včas, jak neskutečně polovičaté jejich řešení je. Možná bychom pak mohli mít druhé zlato z Mistrovství Evropy v naší historii. Přeci jenom, tým, který Češi vyslali na EURO 2004 byl vcelku expert na otáčení nepříznivého vývoje zápasu. Všechny tři naše vyhrané zápasy ve skupině jsme z úvodu prohrávali.
