Sergio Ramos
Začněme s dlouholetou oporou Realu Madrid, jejich letitým kapitánem a vůdčí figurou, Sergiem Ramosem. Pětatřiceti letý Španěl strávil v Realu skoro celou svoji kariéru. Po prvních krocích za celek Sevilla, kde se do prvního týmu prosadil už v roce 2003, se před sezónou 2005/2006 stěhoval v poslední den přestupového období do hlavního města za 27 milionů euro. Na tu dobu vlastně dost velkou částku.
Dres Bílého baletu oblékal až do léta 2021, kdy se s klubem nedokázal domluvit na podmínkách nové smlouvy a putoval tak přes hranice do Francie. Přestup to byl vcelku sledovaný. Všichni očekávali, že Ramos s jeho vůdčími schopnostmi bude ten chybějící článek, který dokáže dovést PSG k titulu v Lize mistrů (s pár ostatníma posilama, které pařížský celek v létě přivedl, abysme byli fér).
Ramos ale v Paříži moc štěstí neměl. Začátek sezóny proseděl se zraněním, které se mu navíc pořád vrací. Jestli ono se neukáže, že měl Real přece jenom pravdu, když se báli dát Ramosovi dvouletý kontrakt a platit mu statisíce eur týdně až do konce sezóny 22/23 tak, jak to teď bude asi dělat PSG.
To však neubere Ramosovi nic ze zásluh, které si už za své takřka dvě dekády ve hře připsal. Vítěz Mistrovství světa se Španělskem v roce 2010 a EURO 2008 a 2012, čtyři ušaté poháry za prvenství v Lize mistrů v sezónách 13/14, 15/16, 16/17 a 17/18, takže ve třech po sobě jdoucích sezónách, k tomu pět španělských ligových titulů a dva poháry plus nějaký ten superpohár, výčet je opravdu dlouhý. Navíc Ramos má nezpochybnitelné zásluhy na výhře většiny z nich.
Stačí jen popřát Ramosovi úspěšný návrat po zraněními narušené první polovině letošního ročníku. Pokud se mu podaří dostat se zpátky do formy, věříme, že může pokračovat na vysoké úrovni ještě nějaký ten rok.
David Silva
Další Španěl na seznamu, David Silva, se proslavil hlavně a Anglii, kde s Manchesterem City strávil velmi úspěšnou dekádu, korunovanou čtyřmi ligovými tituly. Kariéra španělského playmakera začala v druhé divizi španělské ligy s Eibarem. Tehdy osmnáctiletý mladík se ale rychle stěhoval do nejvyšší soutěže. Ani s celkem Celta Vigo ale nezůstal dlouho. Přesto, že pravidelně nastupoval a s týmem skončili čtvrtí, Silvu si vyhlédla Valencia. V klubu, kde Silva prošel mládežnickými akademiemi se konečně chvíli zdržel, vyhrál španělský pohár a své čtyřleté působení zakončil třetím místem a zajistil tak Valencii Ligu mistrů.
Jeho samotného ale čekala nová kapitola. Před sezónou 2010/11 se Silvu stěhoval na sever Anglie, do Manchesteru City, kteří za něj Valencii vyplatili necelých 30 milionů euro. A že to byly dobře utracené peníze. Silva byl klíčovou figurou v budování takového Manchesteru City, jak ho známe dnes. Mezitím se nejen stal legendou Citizens, ale také získal řadu trofejí. Ať už dříve zmíněné čtyři ligové tituly, dva FA cupy, hned 5 ligových pohárů a tři superpoháry. Jediné, co mu na seznamu chybí, je zisk Ligy mistrů.
Po dekádě ověšené úspěchy přišel čas na návrat do Španělska. Zájem projevil Real Sociedad. Ambiciózní celek, kam Silva zapadl a spojení se hned osvědčilo. Hned v první sezóně získal Silva s klubem španělský pohár, paradoxně, ten za sezónu 19/20, kdy Silva ještě hrál v Anglii. Finále španělského poháru bylo totiž odloženo o rok kvůli pandemii, což vedlo k tomuto paradoxu.
Zapomenou bychom neměli ani na Silvovo úspěchy s reprezentací. Spolu se Sergiem Ramosem byl u španělských úspěchů na EURO 2008 a 2012 a světovém poháru 2010. Silvova smlouva s Realem Sociedad končí po této sezóně a je otázkou, jestli se s klubem dohodnou na nové. Jeho budoucnost tak zůstává otázkou.
Luka Modrić
Chorvatský středopolař Realu Madrid, vítěz Zlatého míče 2018, nesmí na našem seznamu chybět. Kariéru začal, jako spousta úspěšných chorvatských fotbalistů, v Dinamu Zagreb. Hned po své první, ligovým titulem zakončené sezóně v nejvyšší chorvatské soutěži se Modrić stěhoval do Premier League. Čekali ho čtyři sezóny se Spurs. Tottenham si tou dobou dělal zálusk na top 6 v nejvyšší anglické soutěži a Modrić byl skvělou posilou do středu pole. Hned po příchodu členem základní sestavy, Luka hrál klíčovou roli ve své první sezóně. Jeho tři góly a šest asistencí ze středu pole ale nestačili na to, dostat Tottenham do evropských pohárů hned v první sezóně. V sezóně 2009/10 už ale Spurt dosáhli na čtvrté místo a z top 6 nevypadli až do Modrićovo odchodu do Madridu mezi ročníky 11/12 a 12/13.
Devět let, víc jak 250 ligových zápasů, dva ligové tituly, jeden španělský pohár, tři španělské superpoháry a čtyři tituly za zisk Ligy mistrů později, Luka Modrić ve věku 36 let pořád hraje za Real, pořád je pravidelně členem základní sestavy a pořád si na míči a směrem dopředu připisuje statistiky srovnatelné s nejlepšími středopolaři na světě, dost často i o více jak deset let mladšími, než je on sám. Defenzivně toho týmu sice nemá moc co nabídnout (dost ohleduplně řečeno), ale s hráči jako Casemiro, Camavinga, nebo třeba i Valverde (ten toho defenzivně taky moc nepředvede, ale alespoň běhá… i to je víc, než co dneska zvládnou jak Modrić, tak i Kroos) kolem sebe to není zas tak velký problém.
Smlouva v Madridu končí chorvatskému veteránovi v létě. Uvidíme, jak se situace vyvrbí a jestli Real přivede třeba Pogbu, nebo usoudí že by byl francouzský středopolař moc drahý (ano, přestupoval by zadarmo, řekl by si ale o velmi vysoký plat a jeho agent by taky rád na přestupu vydělal nějaký ten milion, nebo třeba dvacet…), zvlášť v létě, kdy se do Španělska bude nejspíš stěhovat Mbappé. To by mohlo hrát ve prospěch Modrićovi a ten by mohl v Madridu pokračovat a třeba tam i ukončit kariéru… za dva, tři, nebo možná pět let. Uvidíme na jaře.
Thiago Silva
Thiago Silva byl před svým příchodem do francouzského PSG velký fotbalový cestovatel. Už v Brazílii mezi lety 1998 a 2005 vystřídal jak na mládežnické, tak profesionální úrovni hned pět klubů, respektive čtyři – ve Fluminense byl během té doby dvakrát. Po začátcích v Brazílii následoval přestup do Evropy. Rok si Silva odkopal v portugalském FC Porto, to ho s milionovým profitem poslalo o dům dál do Moskvy. Z tamějšího Dinama se Thiago Silva brzy vydal hostovat zpět do Brazílie, do svého mládežnického celku Fluminense. Následoval návrat do Moskvy, rok odehraný za moskevské Dinamo, pak stěhování zpět do Fluminense, tak aby začal svou už čtvrtou etapu s tímto celkem. Ta zase trvala jen dva roky a Silva šel zpátky do Evropy. V AC Milan, kam v lednu 2009 přišel, strávil na své poměry rekordní tři a půl sezóny. V Itálii dokázal získat i svůj první ligový titul předtím než ho italský celek, výměnou za 42 milionů euro, víc jak čtyřnásobek toho, co za něj sami zaplatili, nechal odejít do PSG.
Zatímco ze Silvovo kariéry před příchodem do Francie se jednomu zamotá hlava, právě jeho působení v hlavním městě Francie je to, proč si jeho jméno všichni pamatují. Za svých osm sezón s francouzským celkem rozšířil svou sbírku o sedm ligových titulů, pět francouzských pohárů, šest ligových pohárů a sedm superpohárů. To vše mělo být završeno ziskem trofeje v Lize mistrů ve finále proti Bayernu Mnichov v Lisabonu. Kingsley Coman měl ale jiný názor, a tak si ušatý pohár mohl do své sbírky Thiago Silva přidal až po svém přestupu do Chelsea. Tam mu končí současná smlouva v létě, a tak uvidíme, jestli a kde bude ve svých 38 letech, tolik mu bude začátkem příští sezóny, pokračovat. Že by třeba ve Fluminense?
Manuel Neuer
Od poraženého finalisty Ligy mistrů 2020 v Lisabonu k vítězi. Manuel Neuer, jakožto rodák z Gelsenkirchenu, začal svou fotbalovou kariéru se Schalke 04. Hned první sezónu si jako dvacetiletý mladík vydobyl místo mezi tyčemi a pomohl Schalke k druhému místu v lize. Následovali čtyři ročníky, kdy Schalke, dnes hrající druhou nejvyšší soutěž, patřilo k favoritům na zisk titulu. Se spolehlivou oporou v brance skončili třetí, osmí (náhoda, že Neuer zrovna ten rok chyběl několik sedm zápasů kvůli zranění?) a druzí. Poslední Neuerova sezóna se Schalke byla také jeho nejméně úspěšnou. Přesto, že odehrál všechny zápasy, skončil vestfálský celek čtrnáctý. Ročník to byl o to horší, že rival Dortmund získal ligový titul, který mělo Schalke několikrát v poledních pár letech na dosah. Navíc měl klub přijít o svou oporu. Manuel Neuer se stěhoval do Mnichova.
Ani tam ale nedokázal získat titul hned. Ročníku 2011/12 opět dominovalo BVB. Chuť si Neuer spravil hned další sezónu, kdy s Bayernem pod vedením legendárního trenéra Juppa Heynckese získal svůj první ligový titul. A aby to nebylo málo, přihodil k tomu pohár a taky Ligu mistrů. Navíc se Neuer stal oporou německého národního týmu, který dovedl k zisku světového poháru v létě 2014. S Bayernem dodnes vyhrál už 9 ligových titulů. Desátý v řadě je na dosah. Přidal i pět pohárů. Dohromady jich má na kontě šest, jeden získal už se Schalke. Navíc v ročníku 19/20 dosáhl na druhý treble (liga, pohár a Liga mistrů) během jediné dekády a stal se tak jedním z velmi mála fotbalistů, kteří si připsali tento vzácný úspěch hned dvakrát. K tomu vyhrál sem tam nějaký ten superpohár.
Dnes, ve věku 35 let, je pořád jedničnou Bayernu i německé reprezentace. Dokázal se i po třicítce vrátit po velmi vážném zranění, které ho donutilo odepsat celou sezónu 17/18 a po slabším ročníku 18/19 už zase patří mezi nejlepší brankáře světa. Zajisté před sebou má ještě několik sezón. Sám by podle svých slov chtěl hrát do 39 let, stejně jako jiná německá brankářská legenda, současný CEO Bayernu Mnichov, Oliver Kahn. Je jen otázkou, jestli to bude v Mnichově. Současná smlouva mu končí v létě 2023. O novém kontraktu se má s klubem bavit už tohle jaro. Uvidíme ale, jestli si plácnou. Přeci jen, v létě 2023 se do Mnichova z hostování vrátí Neurovo pravděpodobný nástupe, další bývalý brankář Schalke 04, Alexander Nübel.
Cristiano Ronaldo
Tak nějak by nám tu neměl chybět jistý Portugalec. CR7 začal svou kariéru za Sporting CP. Po jediné sezóně v Portugalsku si tehdy osmnáctiletého Ronalda vyhlédl Sir Alex Fergusen. Následovalo šest sezón v Anglii, během kterých se celek z rudé poloviny Manchesteru vypracoval ze třetího místa v prvních dvou letech s Ronaldem v sestavě k druhému místu v lize v ročníku 05/06, až se konečně v jeho čtvrté sezóně s United podařilo Portugalskému kanonýrovi získat jeho první ligový titul. A pak další. A další. A k tomu první ušatou trofej za prvenství v Lize mistrů. A taky zlatou mičudu pro nejlepšího hráče roku 2008 (a to v době, kdy Zlatý míč ještě někoho reálně zajímal).
To stačilo Realu Madrid, aby za třiadvacetiletou hvězdu vyskládal na stůl 60 milionů euro. Ačkoliv získal Ronaldu během svých devíti sezón v Madridu víc individuálních trofejí než týmových úspěchů, Real si asi na ty čtyři prvenství v Lize mistrů taky stěžovat nebude. Zvlášť když po góly ověšené (skoro) dekádě prodali tou dobou dvaatřicetiletého Ronalda za sto milionů (tedy s pěkným profitem) Juventusu.
S Juventusem sice za tři sezóny získal dva ligové tituly a dva poháry, pořád to byl ale ze všech stran neúspěšný přestup. Juventus si od Ronalda sliboval zisk Ligy mistrů, ke které neměl před jeho příchodem úplně daleko. Ronaldo měl asi stejné cíle. Dnes ale můžeme zhodnotit, že Ronaldovo příchod Juventus celkem úspěšně rozložil. První rok dokázal Ronaldovo pasivitu v obranné hře úspěšně maskovat Mario Mandžukič, který odváděl práci tak aspoň za tři. Postupem času bylo čím dál tím patrnější, že se musí Juventus svého drahého šperku v podobě portugalského kanonýra zbavit. Ronaldo taky nikdy nepůsobil jako že se v Juventusu cítí úplně pohodlně.
Následoval tedy nečekaně romantický návrat do Manchesteru United. Velmi rychle se ale ukazují stejné problémy, jaké přetrvávaly poslední dva roky v Itálii. Ronaldo nepracuje (6,3 presingů za 90 minut – nejhorší napříč Evropou je Luis Suárez s 6,23, i Suárez ale Ronalda natře třeba v porovnání duelů, kterých se zúčastní…) a potřebuje ostatní, aby to dělali za něj. To jde těžko, když do sestavy chcete nacpat i Pogbu, Bruna Fernadese (ten sice pro tým pracuje, kvalita jeho presingu je ale hodně pochybná – to ale může být systémový problém), na štítu máte McTominaye, Freda, případně Matice daleko za zenitem a pracovitého Lingarda byste stavěli namísto jmen jako jsou Rashford, Greenwood a Sancho. Navíc všichni křídelníci United jsou mašiny na střely, ale nikdo nechce tvořit. Tohle všechno vydá ze pěkně nefunkční nejen útok, ale celý tým. Popravdě se nám těžko říká, že něco z toho je chyba trenéra. Pokud máte ale na výběr mezi nestavením Ronalda nebo špatně fungujícím týmem, chtělo by to, aby Ole občas bouchnul do stolu.
Trochu se tak obáváme, že si svými manýry a jedním neúspěšným působením za druhým udělá pár kaněk na své nespočtem trofejí (individuálních i ligových) ověšené kariéře.
Franck Ribéry
Ano, Frack Ribéry pořád hraje. A pořád na nejvyšší úrovni. Ve svých 38 letech opora (a podle transfermarktu i kapitán) nováčka italské Seria A, klubu Salernitana, Ribéry je nejznámější pro své dvanáct let dlouhé působení v Bayernu Mnichov. Francouzská křídelník si ale během své kariéry prošel celou řadou klubů. Z úvodu století vystřídal několik klubů ve Francii – Boulogne, Olympique Alés, Stade Brestois (Brest) a Metz. Všechno jako volný agent. Po pouhých šesti měsících v Metz se v lednu 2005 stěhoval Ribéry do Turecka, když ho za pět milionů euro koupila Galatasaray. Tam zůstal opět pouhý půl rok a následoval návrat do Francie, opět bez přestupové částky – taková Turecká klasika, Galatasaray Ribérymu neposílala plat a ředitel klubu vyhrožoval hráči s basebalovou pálkou v ruce, proto se obrátil na FIFA, aby zneplatnili jeho kontrakt. FIFA dala za pravdu francouzskému fotbalistovi, tak Galatasaray nejdřív žalovala FIFA, neúspěšně, ale nakonec se dohodli s Marseille, kam Ribéry přestoupil, na kompenzaci v hodnotě 10 milionů euro.
Za Marseille odkopal dvě sezóny, než za něj Bayern vyplázl 18 milionů euro. Dvanáct let služby, Liga mistrů, 9 ligových titulů, šest pohárů a nějaký ten superpohár naznačují, že jsou horší způsoby, jak takové peníze utratit. Když v létě 2019, ve 36 letech, Ribéry Bayern opouštěl neobešlo se to bez velkých emocí. Také se ale mluvilo o možném konci kariéry. No, je to tři roky a Franck pořád hraje. Padesátka zápasů za Fiorentinu ve středu tabulky italské Seria A rozhodně nenaznačuje, že by neměl co nabídnout. Letos má ale obtížnější úkol, pokusit se udržel Salernitanu v nejvyšší soutěži. Jestli se mu to podaří, možná si tam vyslouží smlouvu i na příští rok.
Nechal se také slyšet, že po skončení profesionální fotbalové kariéry chce pracovat pro svůj milovaný Bayern. Jsme si jisti, že se pro něj najde patřičné místo, přeci jen, Bayern na zaměstnávání bývalých hráčů postavil celou kulturu.
